Jitka Vaňková Přibylová
Jitka Vaňková Přibylová pochází z obce Dolní Radechová u Náchoda. K živým tvorům a přírodě jí to táhlo přirozeně a odjakživa. O tom svědčí určitě její původní sen stát se veterinární lékařkou, který se ovšem, po rázné domluvě rodičů, změnil ve studium střední ekonomické školy a následně v práci referentky zahraničního obchodu textilního podniku Tepna Náchod.
Myslivecké geny autorka zdědila pravděpodobně po svém dědečkovi, který byl nejen nadšeným myslivcem, ale také soukromým literátem udržujícím rodinné kroniky. Na dalším rozvoji „zelených vloh“ se pak určitě podepsala skutečnost, že vyrůstala v těsném sousedství lesa a mohla tedy v přírodě trávit většinu volného času. Jak sama s úsměvem dodává, již jako dítě školou povinné si místo módních časopisů a časopisů pro dívky kupovala Myslivost. Doma sice ani tato záliba nesklízela nadšené ovace, nicméně Jitka si svůj sen prosadila. Pouze si na něj musela pěkných pár let počkat, dokud neodezněly i její vlastní rodičovské povinnosti. Zkoušky z myslivosti tedy nakonec složila v roce 2000, čímž se definitivně zařadila mezi právoplatné myslivce.
Odmala si pěstovala rovněž lásku k přírodní literatuře, ráda četla, kreslila, psala krátké povídky i skládala básničky. Do jejího života však krutě zasáhlo onemocnění a smrt otce, se kterou se nemohla dlouho vyrovnat. V těžkém období se začala věnovat výtvarné činnosti a začala navštěvovat kolektiv výtvarníků, který pracoval při zájmovém klubu tehdejšího zaměstnavatele v Náchodě. Zde se setkala s řadou významných osobností v daném oboru. Dál kreslila a malovala hlavně pro vlastní potěšení, i když některé své práce také distribuovala prostřednictvím knihkupectví či prodejen s dárkovými předměty. Spoustu drobností navíc rozdala pro radost přátelům a známým. K autorčiným dalším zálibám vždy patřila hra na kytaru, které se věnuje od svých patnácti let. Tyto zájmové aktivity začalo bohužel stále více utlačovat rozvíjející se soukromé podnikání v oboru účetnictví a bezpečnosti práce.
Novým impulsem k zájmové tvorbě, tentokrát literární, se pro Jitku Vaňkovou Přibylovou stalo právě zahájení myslivecké činnosti. Silné prožitky spojené s pozorováním a lovem zvěře začala zpracovávat a publikovat ve slovenském časopise Hubertlov, v rámci seriálu Ženy polovničky. Zjištění, že její první povídky vzbuzují pozitivní ohlas mezi zelenými kamarády, podnítilo autorku k další činnosti. V hlavě jí tak začal zrát nápad na napsání knížky o ženách provozujících myslivost, na které v současné době intenzivně pracuje. Dobře si uvědomuje, že skupina myslivkyň není početně rozsáhlá a že vstupují do oblasti, která byla odnepaměti doménou mužů. Přesto ale sdílí přesvědčení, že i ony mají stejně hluboké zážitky jako zástupci mužského pohlaví a že mají tudíž právo si je navzájem sdělovat písemnou formou.
Velkým podnětem k další aktivitě bylo pro autorku setkání s již zmíněnou výtvarnicí, kreslířkou a myslivkyní Hankou Křenkovou, se kterou našla rychle společnou řeč a se kterou se velmi rychle spřátelila. Právě Hana Křenková jí následně zavedla mezi členy Klubu autorů při ČMMJ. Klubová setkání dnes sama hodnotí jako velmi upřímná a srdečná, přinášející nejen pohodu a přátelství, ale také nové zkušenosti i tvůrčí podněty.
Ani myslivecký vývoj Jitky Vaňkové Přibylové se pochopitelně nezastavil. V loňském roce úspěšně složila zkoušku mysliveckého hospodáře, pracuje jako finanční referent mysliveckého sdružení a v rámci Okresního mysliveckého spolku v Náchodě je členkou Ekonomické a kulturně výchovné komise. Od října roku 2009 vede společně s manželem kroužek mladých myslivců a ochránců přírody, se kterým se zapojili do soutěže Zlatá srnčí trofej. Společně pořádají také besedy o myslivosti na školách a soutěže na dětských dnech. Právě její manžel je jí ve veškeré činnosti velkou oporou.
Jitka je majitelkou chovné stanice hladkosrstých jezevčíků a psy sama vede na zkouškách i soutěžích. V současné době žije ve Slavoňově, v podhůří Orlických hor, nedaleko Nového Města nad Metují.