Jaroslav Květina

Jaroslav Květina se narodil 19.5.1930 v Račiněvsi (okr. Litoměřice), kde byl jeho dědeček učitelem. Do základní školy však chodil na Spořilově. Jeho otec byl tehdy na Spořilově poštmistrem. Ve studiu pokračoval na michelském gymnáziu. Vysokoškolská studia farmacie zahájil v roce 1949 na Lékařské fakultě Univerzity Karlovy a po zrušení pražského farmaceutického studia pokračoval na nynější Masarykově univerzitě v Brně, kde také absolvoval. Už během studia v Praze v letech 1950-1953 pracoval jako studentská vědecká síla ve farmakologickém ústavu lékařské fakulty. Po promoci v roce 1953 byl na umístěnku vykázán na Ostravsko. Začátkem roku 1955 se prof. MUDr. Vojtěchu Grossmannovi z lékařské fakulty v Hradci Králové podařilo vybojovat jeho uvolnění z ostravského "exilu", a od té doby je Květinovo jméno spojeno s hradeckou farmakologií. Nejprve působil jako odborný asistent a později jako docent na katedře farmakologie královéhradecké lékařské fakulty. Zde od 1955 působí na farmaceutické fakultě UK, od 1975 profesor, 1985-91 ředitel Ústavu experimentální biofarmacie ČSAV, obojí v Hradci Králové. V letech 1988-92 akademik ČSAV. Od září 1966 do ledna 1969 působil v zahraničí nejprve ve Výzkumném farmakologickém ústavu Mario Negri v italském Miláně (u prof. Silvia Garattiniho) a později jako hostující profesor na Nihon univerzitě v japonském Tokiu (u prof. Masafumi Kobyashiho). V Miláně se nejprve zapojil do onkologického výzkumného programu, v jehož rámci zavedl sérii metod přežívajících izolovaných perfundovaných orgánů (jater, ledvin, střevního traktu). Zakladatel srovnávací farmakokinetiky (studia přeměn léčiv v organismu) v Československu. Zabývá se problémy přenosu experimentálních farmakologických dat do klinické praxe. Autor či spoluautor více než 300 publikací, z knižních např. monografie Mezidruhové srovnávací a patofyziologické aspekty ve farmakologií (1975).