John M. Heaton Knihy

Postmodernistická studie konfrontuje myšlenkové koncepce zakladatele psychoanalýzy Sigmunda Freuda a průkopníka analytické filozofie Ludwiga Wittgensteina. Oba myslitelé usilovali o pochopení osobnosti člověka! Psychoanalytikové vytváří komplikované a vzájemně odlišné teorie osobnosti, které se snaží popsat co probíhá uvnitř lidské mysli. Vytváří entity (např. ego, osobnost), jež dále detailně popisují, definují jejich funkce a vzájemné vztahy. Jedná se však o pouhé teoretické koncepce, které nemají žádný vliv ani na život samotných analytiků... Wittgenstein se nezabýval teoretickými entitami, ale věnoval se tomu, jak používáme své vlastní "Já". Myšlení se skutečně odehrává, ale nevykonává jej žádný činitel uzavřený v mysli, ačkoli člověk jedná jako kdyby tomu tak bylo. Identitu "Já" netvoří žádná jediná věc, neboť identifikace je kruh, jenž nás uvazuje do neurotického utrpení. Význam pojmu "Já" je navíc obestřen hustou mlhou jazyka...

In the last 15 years there has been a change in direction in our understanding of Wittgenstein; the 'resolute' reading of him places great emphasis on his therapeutic intent and argues that the aim of Wittgenstein's thought is to show how language functions. This book argues that this is highly relevant to understanding psychotherapy.

Ludwig Wittgenstein has captured the popular imagination as the modern Socrates. He is considered the master of enigmatic logic. He is a fascinating and attractive icon of modernism. His Tractatus Logico-Philosophicus, a glacier of logic, and the somewhat friendlier Philosophical Investigations have baffled some and are considered too daunting by many. Here is an accessible guide to the man who prized poetry over philosophy; a tormented soul who thrived on jokes and crime fiction; a man who inherited a fortune and gave it all away, who sought death in the trenches of World War I; a loner who inspired lifelong friendships.

Using the work of Wittgenstein, John Heaton challenges the notion of theoretical expertise on the mind, arguing for a new understanding of therapy as an attempt by patients to express themselves in an effort to see and say what has not been said or seen, and accept that the world is not as fixed as they are constituting it.