Kniha je osobním svědectvím vynikajícího australského kronikáře, vycházejícím převážně z autorova válečného deníku a z článků, které napsal jako válečný dopisovatel u Třetí armády pod velením generála George Pattona. Byl při oficiální německé kapitulaci. Byl u toho, když se celý svět dovídal o hrůzách koncentračního tábora v Buchenwaldu. Viděl některé ukrutnosti spáchané na německém obyvatelstvu jeho ruskými přemožiteli. A těm, kteří četli jeho zprávy, poskytl ještě něco více - s pochopením a citem se pokusil posoudit sporné otázky morálky, které přineslo vítězství a následující vývoj. Chtěl také, aby si budoucí pokolení vzalo z toho ponaučení. V závěru se také zamýšlí nad tím, že nacismus může najít živnou půdu "téměř ve všech zemích světa", kde k tomu dozrají podmínky. Cesta dobyvatelů, zařazená mezi nejlepší australská díla napsaná ve dvacátém století, zůstává svěží a je čím dál aktuálnější.
Osmar White Knihy






Autor shrnul své osobní zážitky, kdy se účastnil bojů proti Japoncům jako válečný zpravodaj: Příběhy mužů, kteří bojovali v močálech a džunglích Nové Guineje na ostrovech a atolech a ve vodním bludišti Šalomounových ostrovů. Hlavním zdrojem informací jsou čtyři pomačkané zápisníky, označené "Nová Guinea únor-říjen 1942", deník "S tichomořskou flotilou Spojených států duben-červenec 1943", dále řada menších pojednání v australských novinách a konečně i hrst vzpomínek na různá místa, věci, osoby i události, které byly tak významné, že na ně do smrti budu pamatovati.
Beauty of Australia
- 108 stránek
- 4 hodiny čtení
Third edition of a glossy, full-colour photographic essay which portrays the beauty of the Australian environment. First published in 1970.
Buschjagd
- 350 stránek
- 13 hodin čtení
Im Februar 1945 marschiert Osmar White, »einer der besten Kriegsreporter des Zweiten Weltkriegs« (Philip Knightley), mit den Amerikanern in das geschlagene Deutschland ein und beobachtet, wie die Sieger mit den Besiegten umgehen. White ist dabei, als die letzten Kämpfe im Westen stattfinden, er wird durch das befreite KZ Buchenwald geführt und durchstreift das zerbombte Berlin.»Das ist nun wahrlich bester britischer Reporter-Stil: unsentimental, aber nicht lakonisch; sehr genau beobachtend, aber nicht durch ein Vorurteilsmonokel; eigene Überlegungen und Analysen dem Augenscheinlichen nicht hintanstellend.«Die Zeit