Michail Osorgin

Michail Andrejevič Osorgin, rusky: Михаил Андреевич Осоргин, skutečným příjmením Iljin, rusky: Ильин (* 19.10.1878 Perm, Rusko; † 27.11.1942, Chabris, Francie). Ruský novinář, spisovatel, esejista a jeden z aktivních zednářů ruské emigrace, jeden z vůdců několika ruských zednářských lóží ve Francii. Narodil se do rodiny potomků pilířových dvořanů. Příjmení Osorgin si vzal od babičky. Otec A. F. Iljin byl právník, účastník realizace soudní reformy Alexandra II, bratr Sergej († 1912) byl místním novinářem a básníkem. Vystudoval právnickou fakultu Moskevské univerzity. V řadách strany socialistů revolucionářů (eserů) se zúčastnil revoluce roku 1905, poté byl půl roku vězněn a dalších 10 let strávil v italské emigraci. Do Ruska se vrátil teprve v červnu roku 1916 a věnoval se novinářské činnosti. Po říjnové revoluci vystupoval kriticky vůči bolševikům, za což byl několikrát vězněn a nakonec na podzim roku 1922 vypovězen z Ruska na tzv. parníku filozofů. Po ročním pobytu v Berlíně se v roce 1923 usadil ve Francii, kam se z Berlína přesunulo těžiště emigračního kulturního i duchovního života. V Paříži publikoval v emigračních periodikách Dni či Poslednije novosti a vydal svá nejznámější prozaická díla – Sivcev Vražok (1928) a Povesť o sestre (Příběh sestry, 1931). Mezi jeho další prozaická díla patří Svidetěl istorii (Svědek dějin, 1935) či Volnyj kamenščik (Svobodný zednář, 1937), publikoval také výbory povídek. V roce 1940 uprchl do neokupované části Francie do městečka Chabris, kde v roce 1942 zemřel.