Oldřich Mikulášek

Oldřich Mikulášek (*26.května 1910, Přerov – †13.července 1985, Brno) byl český básník protiromantické, výsostně lyrické poezie s dramatickým napětím.

Narodil se v Přerově jako syn železničáře, zde též vystudoval obchodní školu a vystřídal různá zaměstnání, např. pracoval jako fakturista, správce cihelny na železnici, sběrač inzerátů, krátce ve Zlíně jako litograf a leptač. Teprve od roku 1937 působil jako redaktor, např. v Lidových novinách, Svobodných novinách, v Československém rozhlasu, Rovnosti či v Hostu do domu.

V meziválečných letech publikoval Oldřich Mikulášek své básně v Obzoru, Kritickém měsíčníku, Bloku, Kvartu aj. Od roku 1965 se věnoval pouze literatuře. V roce 1967 utrpěl těžký úraz, který ho dlouhodobě upoutal na lůžko a po vyléčení ho následky nehody sužovaly až do konce života. Po roce 1969 se stal samizdatovým spisovatelem a teprve po roce 1980 mu bylo umožněno publikovat. Na začátku 50. let si vzal svoji druhou ženu, redaktorku Československého rozhlasu, Věru, která se později stala dramaturgyní a ředitelkou brněnské České televize.

K jeho nejbližším přátelům patřili Jan Skácel, Klement Bochořák, Adolf Kroupa, Josef Kainar, Ludvík Kundera a Milan Uhde. Jeho poezie patří mezi komplikované, takže ani socialističtí kritici nevěděli, jak se k Mikuláškovi postavit a nakonec o něm nepsali, ale zpravidla nebyl ani zakazován. Jeho poezie se často jakoby konfrontuje s okolním světem, vystupuje proti všednosti a obyčejnosti. Jeho poezie je přemýšlivá a reflexivní, zdůrazňuje rozdíl mezi životem a smrtí, aby se nakonec dobral ke smyslu lidského bytí.