Robert Desnos byl francouzský surrealistický básník, který hrál klíčovou roli v surrealistickém hnutí své doby. Jeho práce se vyznačuje hlubokým zkoumáním nevědomí a snů, které se prolínají s realitou jeho veršů. Prostřednictvím svého jedinečného stylu a imaginativních vizí přispěl k rozvoji surrealistické literatury a zanechal nesmazatelnou stopu v moderní poezii. Autorovo dílo nadále fascinuje čtenáře svou hloubkou a originalitou.
Výbor, v jehož názvu stojí verš z jedné Desnosovy básně (v překladu A. Kroupy) – Jednou se bude mluvit řečí květin – seznamuje čtenáře s básněmi, které doposud nebyly do češtiny přeloženy. Patří sem především básníkovy juvenilie Prospekty, cyklus Smysly, z něhož se zachovalo jen několik básní, a širší pozornosti dosud unikající šansony. Svazek obsahuje i kalendárium života a díla Roberta Desnose a doslov F. Všetičky „Jezdec na nejpředsunutější hlídce“. Kniha vychází při příležitosti 100. výročí narození a 55. výročí úmrtí Roberta Desnose.
Veselé a hravé verše pro děti francouzského básníka (1900-1945) o zvířátkách a květinách ve volném přebásnění, které zachovává podobu hravosti a slovní hříčkovitosti originálu, vychází však z českých asociací slova a jeho zvukových hodnot. Barevné ilustrace a grafická úprava odpovídají záměru editorů připomenout památku významného pokrokového básníka, který zemřel v koncentračním táboře v Terezíně.
Výbor Dagmar Steinové a Michala Novotného, tvořící knihu Nedopitá láhev, představuje zásadním způsobem surrealistické období Roberta Desnose texty: Tresty pekelné aneb Nové Hebridy, Smutek nic než smutek, O erotismu, Sny a Deník zjevení. Poezie zahrnuje většinou nepřeložené básně téhož období, počínajíc Poezie! Jaký omyl, napsaná v letech 1915-22. - Výbor doplňují texty Setkávání s Robertem Desnosem, které napsali Petr Král, Stanislav Dvorský, Pavel Řezníček a Roman Erben, připravené Radimem Kopáčem. Předmluva Jan Řezáč. Bibliografická poznámka Radim Kopáč a Aleš Pech.
Výbor básní sestavený Adolfem Kroupou s komentářem Václava Navrátila. Obsahuje důležitou předmluvu (přetištěnou i ve výboru Prostory spánku), jejíž autor, medik Josef Stuna, poznal Roberta Desnose 4. června 1945 v Terezíně. - Na obálce je použita kolorovaná kresba Roberta Desnose.
Robert Desnos Le jeune prophte "parlant surraliste volont" (Breton). L'auteur de pomes d'amour "aussi beaux que ce que vous pouvez connatre de plus beau dans le genre, Baudelaire ou Ronsard" (Artaud). "Le faiseur d'popes et le pote populaire" (Leiris). Le crateur, pour les enfants de ses amis, de merveilleux albums qu'il illustre lui-mme. Le lecteur de Fantmas et des Pieds Nickels, dont les articles exaltent les pouvoirs de rve et d'rotisme du cinma muet et du phonographe, et qui crit scnarios et chansons. Le pionnier de l'art et de la publicit radiophoniques. L'homme enfin qui, tout en "collaborant" au journal Aujourd'hui, soumis l'occupant, appartient au rseau de rsistance "Agir" . Multiple Robert Desnos qui affirmait ds 1923 : "Les lois de nos dsirs sont des ds sans loisir" et, en 1942 : "En dfinitive, ce n'est pas la posie qui doit tre libre, c'est le pote".
Al grido di rivolta «La libertà o l’amore!», che fa eco ai toni febbricitanti e all’urlo rivoluzionario «La libertà o la morte!», si apre il romanzo surrealista di Robert Desnos. Un’esclamazione che si traduce in una fuga verso i limiti dell’eticamente accettabile, attraverso sequenze da film: il mare, una stella, una donna che ossessiona il protagonista Corsaire Sanglot, girovago nella Parigi notturna. In ogni parola, in ogni immagine traspare il tormento continuo per l’indagine della profonda natura degli uomini, esseri fragili, in balìa di pulsioni, pensieri sopiti che si risvegliano al contatto di eventi che, prepotenti, sconvolgono l’esistenza dei comuni mortali. Allora che importa se dalla camera d’albergo dove Jack lo Squartatore ha compiuto uno dei suoi efferati delitti, il protagonista scorge una lotta all’ultimo sangue tra le sue pretendenti, una sirena e l’irraggiungibile Louise Lame? Come in un film di Buñuel, le singole sequenze acquistano un vigore tale da rendere superfluo il ricorso alla banale linearità. L’unica linea da seguire resta quella delle passioni e delle emozioni, che si susseguono come in un incubo da cui a malincuore ci si vorrebbe risvegliare. E il naufragare diventa dolce, quando ci si dibatte tra due utopie ugualmente scintillanti, la libertà o l’amore.
