Paul Leppin

Paul Leppin se narodil v rodině hodináře Josefa Leppina a vychovatelky Pauline Scharsach. Oba rodiče přišli do Prahy z moravského Frýdlantu. Absouvoval gymnázium ve Štěpánské ulici. Vzhledem k nelehké finanční situaci rodiny nemohl pokračovat ve studiích na universitě a nastoupil roku 1897 jako úředník Poštovního a telegrafního úřadu. V roce 1907 se oženil s Henriette Bogner, která pocházela z bohaté liberecké rodiny. Po roce 1918 zůstal Leppin v Praze, v roce 1920 se stal účetním radou. Ke svým padesátinám obdržel oficiální uznání i z kanceláře prezidenta republiky. Ve třicátých letech zemřel jeho jediný syn. Přestože Leppin nikdy nepatřil k německým nacionalistům, byl během okupace vnímán jako nepřítel. Zemřel krátce před koncem války na následky svého bohémského života. Jeho knihovna byla zničena během Pražského povstání. Jeho manželka byla odsunuta do Německa, kde krátce nato zemřela.

Od roku 1900 vydával Leppin sérii letáků Frühling, ve kterých začínají publikovat mladí pražští němečtí spisovatelé (Peter Baum, Camill Hoffmann, Paul Leppin, Rainer Maria Rilke, Oskar Wiener, Ottokar Winicky, Stefan Zweig a další). Stávají se členy spolku Verein deutscher bildeender Künstler in Böhmen, kde mimo uvedené spisovatele a básníky působili například: malíř a grafik Richard Teschner, herec Alexander Moissi, básník Victor Hadwiger, bankéř Gustav Meyer (pozdější spisovatel Gustav Meyrink) nebo grafik Hugo Steiner-Prag. V roce 1902 vyšla publikace Die Kralle, ein Höllen-Adagio, která byla manifestem tohoto spolku a Paul Leppin byl jejím redaktorem. V dubnu 1906 vychází časopis Wir - Deutsche Blätter der Kunste, který Leppin rovněž redigoval. Vyšla pouze dvě čísla (druhé v květnu 1906).

V roce 1901 otiskl Leppin svou první povídku Die Türe des Lebens, v roce 1903 první básnickou sbírku Glocken, die im Dunkel rufen a v roce 1905 první román Daniel Jesus.

Jeho dramatické dílo nemělo větší ohlas.