Vladimír Čechák
21. březen 1939
Profesor, PhDr., CSc. Po středoškolském studiu (1953–57) na JSŠ v Olomouci-Starých Hodolanech absolvoval v l. 1959–64 studium filozofie a historie na FF UK, kde v r. 1967 získal diplom PhDr. (dizertace Philosophia nec non logica). V r. 1973 obhájil kandidátskou práci Přirozená dedukce v trojhodnotové logice a získal hodnost CSc. v oboru logiky. V r. 1976 se habilitoval (Geneze pojmu praxe v novověké filosofii) a v r. 1977 byl jmenován docentem. V r. 1987 byl na základě řádného řízení jmenován profesorem filozofie. Od r. 1962 působil na katedrách marxistické filozofie, společenských věd, a to na různých fakultách UK. V l. 1971–90 pracoval na katedře filozofie VŠP v Praze. V 70. a 80. l. byl členem ICSS (International Committee for Sociology of Sport) a současně členem RC 27 ISA (Research Committee for Sociology of Sport). Aktivně se zúčastnil mezinárodních filozofických seminářů, sympozií a kongresů (např. Varna 1973, Montreal 1983), sociologických kongresů (Upsala 1978, Delhi 1986), kongresů z oblasti logiky, metodologie věd a historie vědy (Hanover 1979, Moskva 1987, Hamburk – Mnichov 1989).
Svou pozornost orientoval zejména na otázky dějin filozofie a obecné metodologie, ve druhé polovině 80. let pak – v souvislosti s řešením úkolů Státního plánu základního výzkumu (SPZV) – na metodologickou problematiku formování společenského vědomí. Další oblastí jeho zájmu byla sféra logiky a jejího využití pro rozvoj (zexaktnění) společenskovědního poznání. Tyto okruhy zájmů byly motivovány i Č. pedagogickým působením a promítly se i do publikační činnosti (která je zaměřena do několika oblastí a souvisí i s jeho účastí na kongresech a konferencích, působením v odborných a výzkumných kolektivech a s participací na řešení úkolů SPZV). Počátkem 80. let připravil dvě popularizační kompendia z dějin filozofie, na nichž se z velké části podílel i autorsky. K vydání připravil překlady několika klasických filozofických textů. V souvislosti s jubileem B. Bolzana v r. 1981 publikoval statě zabývající se jeho společenskovědními úvahami. Větší pozornost věnoval otázkám pojetí praxe a práce v novověké filozofii; z této oblasti jsou i jeho příspěvky pro mezinárodní hegelovský kongres v Salzburku (1977), hegelovské sympozium v Helsinkách (1983) a filozofický kongres v Brightonu (1989). K obecné společenskovědní a metodologické problematice se vztahuje mj. i stať pro filozofický kongres ve Varně (1973). Řadu prací publikoval z oblasti logiky, metodologie a sociologie (mezi nimi i referát pro sociologický kongres v Mexiku 1982).