Albert Camus Knihy

Svazek přináší Camusovy romány Cizinec (1942), Mor (1947), Pád (1956) a šest povídek ze sbírky Exil a království (1956; Cizoložnice, Odpadlík aneb zmatení mysli, Němí, Host, Jonáš aneb umělec při práci, Rašící kámen), z nichž každá má osobitou stylovou i myšlenkovou rovinu. Jeho beletristické dílo, shrnuté do jednoho svazku, dává tak čtenáři možnost proniknout do autorova světa a sledovat jeho vývoj.

Soubor všech tří dosud vydaných knih Alberta Cumuse v dárkovém boxu za výhodnou cenu. Jedná se o knihy Mor, Cizinec a První člověk.

Druhý díl Camusových deníků psaných od roku 1935 až do jeho smrti.

«Každé ráno, když vycházím na tuto terasu, ještě trochu opilý ze spánku, mě překvapí zpěv ptáků, přichází mě vyhledat na dno spánku a dotýká se přesně určeného místa, aby tam najednou uvolnil jakousi tajemnou radost. Po dva dny je hezky a krásné prosincové světlo před mnou vykresluje cypřiše a ohnuté borovice.» Mezi lety 1951 a 1959 Albert Camus píše L’Été, La Chute, L’Exil et le royaume. Reaguje na polemiky vyvolané L’Homme révolté, na tragédii alžírské války, cestuje do Itálie a Řecka, získává Nobelovu cenu… Jeho Zápisníky svědčí o jeho touze po harmonii, které se snaží dosáhnout „prostřednictvím nejstrmějších cest, nepořádků, bojů“. Na konci tohoto svazku se nachází obecný rejstřík tří svazků.

Rekviem za jeptišku je próza Williama Faulknera, která byla poprvé publikováno v roce 1951. Jedná se o pokračování jeho románu Svatyně. Události v Zádušní mši, jak se dílo v originální verzi jmenuje, jsou zasazeny do listopadu 1937 a březnu 1938, odehrávají se tedy osm let po událostech ze Svatyně. Hra je Camusovou dramatizací Faulknerovy prózy.

První díl Camusových deníků psaných od roku 1935 až do jeho smrti.

Postava šíleného římského císaře Caliguly, která se objevuje v mnoha literárních zpracováních, nabývá ve slavném Camusově dramatu nečekaných podob. Jeho Caligula vnímá nedostatky světa kolem sebe a bouří se proti nim. Na absurditu, kterou silně vnímá, reaguje smrtícími hrátkami, chce změnit svět a šíří kolem sebe smrt. Vyprovokuje vzpouru, a přestože se jí do poslední chvíle vysmívá, stane se její obětí.

Eseje se zaměřují na absurdity, svobodu myšlení a rozhodování, a smysl existence. Camus, ačkoli většina čtenářů považuje jeho eseje za filozofické, se sám filozofem nepovažoval; jeho cílem bylo zjistit, jak se chovat, což ukazuje na jeho důraz na morálku před metafyzikou. V Mýtu o Sisyfovi zobrazuje absurdního hrdinu, který je odsouzen k beznadějné práci, což ilustruje jeho názor, že nesmrtelný život je nemožný a lidská existence absurdní. Jak tedy žít v absurdnu? Svazek začíná esejem o sebevraždě, kterou Camus považoval za zásadní filozofický problém, avšak bez jednoduchého řešení; místo toho vidí vzpouru jako odpověď. Sebevraždu lze vysvětlit, ale ne ospravedlnit. Lidské drama začíná pochybnostmi o existenci, kdy svět ztrácí barvu a člověk se cítí jako cizinec ve vlastním životě. Absurdno však nevzniká pouze z neštěstí; je to lidský osud, který musí lidé vyřešit. Camus ukazuje, že Sisyfova radost spočívá v tom, že je pánem svého osudu, stejně jako absurdní člověk. Tato konfrontace iracionálního světa a touhy po lásce a světle je záhadou, kterou zkoumá i Dostojevskij, Kierkegaard a Kafka. Camus se snaží proniknout do podstaty metafyzické zkušenosti, a člověk, který objevil absurditu-vášeň, musí pokračovat ve svém zoufalém hledání světla.

Jeden z nejproslulejších románů 20. století, jímž se Albert Camus stal duchovním otcem celé jedné poválečné generace, byl bezprostředně po svém vydání v r. 1942 označen vichystickou kritikou jako "ochablost ducha" a "degenerace lidství". Ve skutečnosti je příběh Meursaulta, náhodného vraha odsouzeného k smrti, protože odmítá přijmout roli v společenských hrách, působivou oslavou člověka, a to člověka revoltujícího. Podle vlastní Camusovy interpretace "cizinec" až do konce odmítá lhát a bez jediného náznaku hrdinského chování souhlasí s tím, že zemře pro pravdu, aniž by ji "těm druhým" vnucoval.

Pád (1956) je poslední velkou prózou Alberta Camuse. Původně měl být zařazen do povídkové sbírky Exil a království, vzhledem k neustále se rozšiřujícímu obsahu díla se však spisovatel rozhodl povýšit jej na román a publikovat odděleně. Pád je jedinou Camusovou prózou, do jejíhož hrdiny vložil autobiografické prvky, přestože sklon pokoutního advokáta Clamence vynášet nad lidmi soud autorovi rozhodně vlastní nebyl, stejně jako neschopnost poznat a analyzovat vlastní vinu. Clamence nepřispěje na pomoc tonoucí sebevražedkyni – jako „člověk revolutující“ nemůže své provinění omluvit ani odpykat, protože nemá Boha ani budoucnost, která by mu dala rozhřešení. „Mytický“ ráz předešlých románů se rozhodl Camus v Pádu nahradit dušezpytným ponorem, neboť si, jak sám napsal v Zápisníku, předsevzal postihnout „lež, což je rozpor mezi vnějším projevem a skrytým životem člověka“.

Když v roce 1951 vyšel Camusův rozsáhlý filozofický esej Člověk revoltující (L'Homme révolté), znamenalo to definitivní rozkol autora s J.-P. Sartrem a jeho žáky a epigony z řad francouzských levicových intelektuálů. Nejvíc je patrně popudil Camusův pokus očistit revoltu od krvavého stínu, který ji v dějinách vždy doprovázel, pomocí kompromisu a nalezení střední cesty mezi extrémy. Camus si klade otázky, které ani dnes neztratily nic ze své aktuálnosti, přestože jím navrhovaná řešení (příklon k antickému principu míry a k středomořské tradici, která by vyvážila německý a ruský model civilizace) mají svá úskalí: Jak se bouřit, revoltovat, revolučně měnit svět, popírat cizí moc a autoritu, a nestát se přitom vrahem? Je možná nějaká čistá, rytířská forma revolty, která by se fatálně neposkvrnila revoluční krutostí a cynismem?

Nejde vlastně o román v pravém slova smyslu, nýbrž o jeho zhruba třetinový fragment, navíc v první rukopisné verzi. Čtyřicetiletý hrdina v něm při hledání otce, kterého nepoznal, nalézá na pozadí alžírské války svoje chudé a světlé alžírské dětství a současně matku jako princip lásky. Knihu doplňují náčrty a myšlenky, nastiňující základní obrysy zamýšleného díla, jež aspirovalo na nedostižný rozměr Vojny a míru či dobově bližšího Muže bez vlastností.

Jednoho dne najde lékař Bernard Rieux před svou ordinací mrtvou krysu. Na zdánlivě banální událost vzápětí zapomene, ale ve dnech následujících začnou krysy houfně vylézat ze svých děr a kanálů a v agonii umírají na chodníku. Brzy se příznaky podivné epidemie objeví i u lidí a obětí přibývá geometrickou řadou... O Moru (1947) si Albert Camus poznamenal do svého Zápisníku, že má ráz „mytického příběhu“. Mytický a filozofický význam má především epidemie sama; lze ji chápat jako alegorii okupačních let, ale i v mnohem existenciálnějším měřítku jako samo zkonkretizované absurdno, jemuž Bernard Rieux, typický Camusův hrdina, vzdoruje civilně a bez hrdinských gest.

„Skutečným pramenem je Rub a Líc, to je mi dnes jasné,“ napsal v roce 1958 Albert Camus v předmluvě k reedici této prvotiny, jež vyšla ještě v Alžíru, o dvacet let dříve. Čtyřiadvacetiletý Camus se tehdy naplno, ačkoliv poznamenán tuberkulózou (nebo právě proto?), zahryzl do literárního života první sbírkou esejů, v nichž vidění i slovo oscilují mezi rubem a lícem života, světa i sebe sama. Již zde překvapivě objevujeme náměty a myšlenky, které se stanou základnou celého pozdějšího díla: nehledat střední cestu mezi viditelnými i neviditelnými protiklady lidské existence, nestavět se na stranu extrémů, ale pokusit se o co nejjasnější uvědomění si jednoho i druhého, o jejich přijetí jako takových, jako rubu a líce jediného listu knihy. Žádná střední cesta rozumu, ale intenzivní prožívání napětí mezi protilehlými póly. Nakladatelství Host předkládá čtenáři poslední dvě, v češtině dosud nevydané esejistické sbírky Rub a líc (1936) a Svatba (1939; spolu s jejím pandánem Léto, 1954), v nichž se začínající literát noří do míst svého dětství a mládí, která v něm zanechala stopu nesmazatelnou, plnou slunce (Tipasa, Florencie, Vicenza), historie a bídy (Džemila, Alžír, Praha), nemilosrdné krásy svého světa bez falešného lyrismu.

První román slavného filozofa, pozoruhodný natolik, že sám autor ho za svého života odmítal vydat. Camus, jak ho neznáme, Camus ve své mladistvé podobě, Camus rebelující natolik, že se ve své „důstojné éře“ za tento výstřelek styděl, tento svůj román sám vykrádal ve prospěch Cizince a dalších slavných děl, ale k filozofickému vyznění se už nikdy nepřihlásil. V hlavním hrdinovi knihy mladý a nevyrovnaný intelektuál zápasí se všemi svými komplexy, nejistotami a touhami v modelu trochu připomínajícím stylizaci mužného a vznešeného Old Shatterhanda, stvořeného svého času Karlem Mayem. Machistický hrdina je obklopen krásnými a hloupými ženami, které prosí o jeho lásku, konkurencí jsou mu výhradně neschopní muži, kteří mu nesahají ani po kotníky. Jediné, co mu chybí ke štěstí, jsou peníze. Proto přesvědčí invalidního přítele, že nemocný člověk nemá právo na život, že sebevraždou vyřeší problém své nežádoucí existence a svým majetkem zajistí zdravému a silnému jedinci šťastný život. Vyznění knihy je rozporuplné, ale v žádném případě nejde o jednoznačné odsouzení tohoto neobvyklého pohledu na lidskou existenci. Ve Francii byl román vydán až v roce 1971. Pro české čtenáře bude určitě zajímavá pasáž románu odehrávající se v předválečné Praze. V češtině kniha vyšla v roce 2006 u nakladatelství Garamond v překladu Ladislava Šerého, s napínavým doslovem Evy Beránkové.

Camusův cyklus povídek Exil a království vyšel v r. 1957. Soubor šesti povídek Exil a království vznikal v období autorovy společenské izolace, kterou těžce nesl („klatba“ dosavadního Camusova přítele J.-P. Sartra a ostatních levicových intelektuálů), a osobní krize (opakované pokusy jeho ženy o sebevraždu). Patrně i to přispělo k posunu v jeho tvorbě od próz usilujících o změnu světa k dílům pojímajícím svět kontemplativně a nejednoznačně. Už sám název knihy, který neodkazuje k žádné obsažené povídce, je jistou hádankou. Každá z postav, ať už se jedná o Janinu (Cizoložnice) či Jonáše (Jonáš aneb umělec při práci), se pohybuje mezi těmito dvěma póly, vymezujícími jejich svět: „exilem“, tj. pocitem vyvrženosti a odcizení, a „královstvím“, tj. absolutním, až mystickým splynutím se skutečností. Snad nejpůsobivěji je tato oscilace vyjádřená v povídce Jonáš aneb umělec při práci. Dilema, zda malíř, izolující se od světa, po sobě zanechává na bílém plátně slova, odráží i Camusovo rozpoložení v době vzniku Exilu a království.

Tragický příběh muže a tří jemu blízkých žen odehrávající se v „podivném“ hostinci za nímž stojí absurdní nedorozumění. Návrat „ztraceného syna“ do vlasti, kterou opustil před mnoha lety, ke své matce a sestře, se dotýká věčných témat viny a trestu, osudu, schopnosti komunikace a revolty proti neutěšenému životu, lásky mezi lidmi a v neposlední řadě existence Boha. Camus příběh zasadil do „nevlídné krajiny“ Čech. Hra od držitele Nobelovy ceny za literaturu vychází v nové, u nás zatím nepublikované, verzi v překladu Ivana Zmatlíka jako 142. svazek edice D.

Soubor esejů Léto vznikalo v letech 1939 až 1953, v černých letech Camusova života, kdy se ve vzpomínkách vrací do rodného Alžírska a ačkoliv jsou jednotlivé eseje plné spalující ironie a teorie absurdna, avšak rovněž i lásky a nádherných básnických obrazů.

Cílem této učebnice je poskytnout studentům základní orientaci v problematice nelineární mechaniky, tj. osvojení znalostí příslušných matematických notaci, definování potřebných pojmů, definici různých měr deformace a napjatosti, popis základních formulací nelineární mechaniky a metod řešení soustav nelineárních rovnic. Po absolvování uvedené látky bude student schopen samostatně rozvíjet své znalosti nelineární mechaniky dalším studiem odborné literatury.

Divadelní hru Alberta Camuse doprovází životopisná poznámka a bibliografie jeho díla.

Dvě, z celkem čtyř divadelních her nositele Nobelovy ceny, jež spadají do jeho dvou období – „absurdního“ a „revoltujícího“. V první (Caligula, 1938) zkoumá otázku absurdní moci, zosobněné smutné proslulým římským císařem, v druhé (Stav obležení, 1948) se vrací k tématu moru.Jsou v ní obsaženy hlavní rysy revolty: nihilismus, mechanismus moci, „která masově vraždí, aby ,ozdravila' společnost, smrt, která se hroutí před revoltou ve službě celku“.

Cizinec (1942) – Z deníku Alberta Camuse: „Vypravování. Člověk, který se nechce ospravedlnit. Představa, kterou si o něm udělají, se mu líbí. Zemře s vědomím vlastní pravdy. Zbytečnost této útěchy.“ Pád (1956) – J. B. Clamence (Jean Baptiste – Jan Křtitel!) nesnáší pocit být souzen, proto obviňuje sám sebe a před náhodnými hosty v baru opakuje svůj vlastní proces. Hrdinové obou knih jsou značně rozdílní. Hlavní postava Cizince Meursault je některými kritiky považován za nadměrně mlčenlivého, má až schizofrenické rysy mutismu, zato Clamence, ústřední vypravěč Pádu, hlas volající z pouště, toť úplné obžerství slov. Mluví a mluví a mluví a tak se mu daří znamenitý trik: čím více toho napovídá, čím více toho nasvěřuje, tím více nám uniká, tím méně o něm víme. Nad Meursaultem i nad Clamencem se vznášejí záhady: přes všechnu jasnost čemusi stále nerozumíme, něco se skrývá jak za clonou mlčení Meursaulta, tak za clonou slov Clamence. Vzrušující tím, co už si do nich musíme vkládat sami.

Překlad francouzského výboru vydaného roku 2002 přináší úryvky z děl různých žánrů: novinové články, úryvky beletristických děl nebo esejů, osobní dopisy, předmluvy ke sborníkům a ukazuje jak různorodost Camusovy tvorby, tak hlubokou jednotu jeho otázek i přesvědčení. Vybrané texty byly napsány v letech 1943 až 1958 a od té doby se mnoho změnilo a otázka terorismu nabyla podstatně odlišných rozměrů. Camus se nedožil nezávislého Alžírska, ani pádu SSSR, ani vzestupu náboženského fanatismu. Přestože promýšlel a psal tyto stránky pro svou dobu, nepochybně se týkají i nás – ať jde o novinové články nebo úryvky z esejů a literárních děl – a mohou nám pomoct lépe pochopit současné dění v Alžírsku, na Středním východě i newyorské události z 11. září 2001. Tyto texty totiž vypovídají o Camusově prozíravosti založené na morálních, filosofických a politických úvahách, jež jsou vždy úzce spjaty s historickými událostmi. Camus důrazně odmítá jakkoliv ospravedlňovat zabíjení a nesouhlasí s tvrzením, že by účel světil prostředky, protože je přesvědčen, že „násilí je zároveň nevyhnutelné i neospravedlnitelné“ a že určité meze jsou nezbytné proto, aby spravedlnost, svoboda, lidská důstojnost a štěstí zůstaly zachovány; přináší nám tedy vzkaz bez iluzí, ale paradoxně také důvody, abychom si ze světa nezoufali.

Featuring the most significant lectures and speeches of a Nobel Prize winner, this collection presents a fresh English translation by Quintin Hoare. It showcases the enduring impact of the author's ideas and insights, making it a vital resource for those interested in their influential thoughts and contributions. This marks the first time these important works are available in English, enriching the understanding of the author's legacy.

Brings together a collection of the writer's novels, short stories, and essays, including "The Plague," a tale of survival and resilience in the face of a devastating epidemic, and "The Fall," in which a French lawyer makes an astonishing confession.

This volume contains some of Camus' most powerful political writing as he reflects on moral responsibility and the role of the artist in the world. 'Letters to a German Friend' was Camus' first wartime intervention, written in 1943 in order 'to make our battle more effective'. 'Reflections on the Guillotine' is his impassioned polemic against the death penalty. And in his Nobel lecture, Camus argues against 'Art for art's sake' and brilliantly sets out his vision of the artist's responsibilities.

Written when execution by guillotine was still legal in France, Albert Camus' devastating attack on the 'obscene exhibition' of capital punishment remains one of the most powerful, persuasive arguments ever made against the death penalty.

By one of the most profoundly influential thinkers of our century, The Rebel is a classic essay on revolution. For Albert Camus, the urge to revolt is one of the "essential dimensions" of human nature, manifested in man's timeless Promethean struggle against the conditions of his existence, as well as the popular uprisings against established orders throughout history. And yet, with an eye toward the French Revolution and its regicides and deicides, he shows how inevitably the course of revolution leads to tyranny, as old regimes throughout the world collapse, The Rebel resonates as an ardent, eloquent, and supremely rational voice of conscience for our tumultuous times.Translated from the French by Anthony Bower.

"In association with the Eric Voegelin Society."

This volume contains some of Camus' most intimate writing, as he reflects on his identity and childhood in Algeria and celebrates the beauty of the Mediterranean. The Wrong Side and the Right Side, Camus' first book and most openly autobiographical work, describes his early years in a working-class neighbourhood in Algiers and includes memorable portraits of his mother, grandmother and uncle. Nuptials rejoices in the sun, landscape and sea, and the physical and spiritual freedom they offer to even the poorest. And in Summer Camus evocatively depicts the sunlit cities of Algiers and Oran.

"The people of Oran, a coastal town in North Africa, are in the grip of a deadly plague that condemns its victims to a swift and horrifying death. The plague begins with a series of unheeded warnings; panic, isolation, and claustrophobia soon follow, as the townspeople are forced into quarantine. Each person responds in their own way: some resign themselves to fate, some seek blame, and a few, like Dr. Rieux, resist the terror"--back cover

Adaring critique of communism and how it had gone wrong behind the Iron Curtain, Camus' essay examines the revolutions in France and Russia, and argues that since they were both guilty of producing tyranny and corruption, hope for the future lies only in revolt without revolution.

This collection features four thought-provoking masterworks by the Nobel Prize-winning author, presented in a new American translation by Ryan Bloom. It includes Camus's final versions of the plays, along with deleted scenes and alternate dialogue, making this the first time they are available in English. While renowned for his novels exploring absurdism, Camus found joy in the theater, calling it "one of the only places in the world I'm happy." After forming two troupes in Algeria, he moved to Paris, where he staged these original works between 1944-1949. Caligula, his first full-length play, explores the Roman emperor's grief over his sister Drusilla's death, raising existential questions about living in the face of time's relentless passage. The collection also includes The Misunderstanding, which delves into the complexities of longing for home versus the allure of elsewhere; The Just, which examines the ethical dilemmas surrounding political assassination; and State of Emergency, an allegorical piece featuring The Plague as a character, offering fresh insights into contemporary struggles with disease and authoritarianism. Together, these plays illuminate the depths of human experience and the moral dilemmas we face.

a collection of short stories by French novelist Albert CamusBest known for his existentialist novel The Outsider, set in French-occupied Algeria, Albert Camus was profoundly influenced by the landscapes, towns and traditions of his youth. Selected here are some of his finest personal essays about Algeria and its environs, including the luminous ‘Nuptials at Tipasa’, one of his earliest works where he developed the themes that would inform his later philosophy: to thrive now, without hope for paradise, as mortal life alone can be worthwhile.Series: Penguin ArchiveA new thematic collection of stories taken out of several of of his original works:L'envers et l'endroit (1937)Noces (1939)L été (1954)

Set against the backdrop of Algeria, the novel portrays an epidemic that prompts characters to confront isolation and existential crises. As suffering escalates, they engage in deep philosophical reflections on morality and resilience. Camus explores the randomness of death and the absurdity of existence, illustrating how individuals grapple with despair while seeking meaning. The narrative emphasizes community solidarity and compassion amid crisis, ultimately serving as a meditation on the human condition and the courage required to face life's inherent absurdities.

Albert Camus, a prominent French writer, is celebrated for his influential novels and philosophical works. However, his journals, kept from 1935 to 1959, provide a personal insight into his thoughts and experiences. Beautifully retranslated by Ryan Bloom and introduced by Alice Kaplan, this collection showcases Camus's reflections during his visits to the United States in 1946 and South America in 1949. At the time of his 1946 trip, Camus was largely unknown in America, but the impending publication of "The Stranger" would soon change that, propelling him to literary stardom. By 1949, he had become an international celebrity. His journals from these journeys capture his impressions, frustrations, and aspirations, revealing vivid first encounters with New York City, interactions with publishers, and moments shared with fellow travelers. Camus's candidness shines through as he expresses irritation with mediocrity and grapples with health issues, while also finding joy in landscapes, women, and his philosophical musings. Now available in English after a long absence, these journals invite readers to accompany the existentialist thinker on his journey, exploring his passions and concerns in his unique voice.

More than fifty years after Algerian independence, Albert Camus "Algerian Chronicles" appears here in English for the first time. Published in France in 1958, the same year the Algerian War brought about the collapse of the Fourth French Republic, it is one of Camus most political works an exploration of his commitments to Algeria. Dismissed or disdained at publication, today "Algerian Chronicles, " with its prescient analysis of the dead end of terrorism, enjoys a new life in Arthur Goldhammer s elegant translation. Believe me when I tell you that Algeria is where I hurt at this moment, Camus, who was the most visible symbol of France s troubled relationship with Algeria, writes, as others feel pain in their lungs. Gathered here are Camus strongest statements on Algeria from the 1930s through the 1950s, revised and supplemented by the author for publication in book form. In her introduction, Alice Kaplan illuminates the dilemma faced by Camus: he was committed to the defense of those who suffered colonial injustices, yet was unable to support Algerian national sovereignty apart from France. An appendix of lesser-known texts that did not appear in the French edition complements the picture of a moralist who posed questions about violence and counter-violence, national identity, terrorism, and justice that continue to illuminate our contemporary world.

Part of the Penguin Classics campaign celebrating 100 years of Albert Camus, A Sea Close Byreveals the writer as a sensual witness of landscapes, the sea and sailing. It is a light, summery day-dream. Accompanying The Sea Close Byis the essay Summer in Algiers, a lovesong to his Mediterranean childhood. 'The bay, the sun, the red and white games on the seaward terraces, the flowers and sports stadiums, the cool-legged girls.'

In these speeches Camus argues passionately that the artist has a responsibility to challenge, provoke and speak up for those who cannot

This text consists of two notebooks that the Nobel laureate kept during a short trip to the U.S. in 1946 and during a longer stay in Brazil, Uruguay, Argentina and Chile in 1949 periods of stress and hectic public appearances, when he was tired, nervous, ill and vulnerable. If these journals were not by Camus, they might be regarded as "meaningless bits and pieces" (his own description) that do not merit publication. But 27 years after his death, almost anything from his pen possesses value for students of French literature. Since many of these fragments later turned up in his published writings, their major interest stems from the fact that they show how Camus passed from rough notes to a finished work. The introduction was written by the author's longtime editor at Gallimard.

The exquisite manga adaptation of one of the world's greatest 20th century fiction classics'My mother died today. Or maybe yesterday, I don't know.'A stranger to society, a stranger to his own life, Meursault seems indifferent to everything. In The Outsider, Camus explores the alienation of an individual who refuses to conform to social norms. When his mother dies, he refuses to show his emotions simply to satisfy the expectations of others. And when he commits a random act of violence on a sun-drenched beach near Algiers, his lack of remorse compounds his guilt in the eyes of society and the law. Yet he is as much a victim as a criminal.A first in Penguin Modern Classics, Camus' classic existentialist novel is told through Ryota Kurumado's powerful artwork. Unlike previous editions of Camus' novel, Meursault and other characters' emotions are drawn out through stunning illustrations and seen for the first time. A rare and challenging feat, Kurumado's manga adaptation makes a novel first published in 1942 feel contemporary.

Camus's writing confronts the great philosophical dilemmas of our time with piercing clarity. These three powerful and evocative stories are heavy with the weight of the human condition, and rich with atmosphere. In them, an ageing labourer, a woman travelling in North Africa with her husband, and a schoolteacher tasked with transporting a prisoner each face their own moral crises.

A visually stunning adaptation of Albert Camus’ masterpiece that offers an exciting new graphic interpretation while retaining the book’s unique atmosphere. The day his mother dies, Meursault notices that it is very hot on the bus that is taking him from Algiers to the retirement home where his mother lived; so hot that he falls asleep. Later, while waiting for the wake to begin, the harsh electric lights in the room make him extremely uncomfortable, so he gratefully accepts the coffee the caretaker offers him and smokes a cigarette. The same burning sun that so oppresses him during the funeral walk will once again blind the calm, reserved Meursault as he walks along a deserted beach a few days later—leading him to commit an irreparable act. This new illustrated edition of Camus's classic novel The Stranger portrays an enigmatic man who commits a senseless crime and then calmly, and apparently indifferently, sits through his trial and hears himself condemned to death.

"Here now, for the first time in a complete English translation, we have Camus's three little volumes of essays, plus a selection of his critical comments on literature and his own place in it. As might be expected, the main interest of these writings is that they illuminate new facets of his usual subject matter."--The New York Times Book Review"A new single work for American readers that stands among the very finest."--The Nation

Wert haben oder keinen Wert haben. Schöpferisch sein oder nicht. Im ersten Fall ist alles gerechtfertigt. Alles, ohne Ausnahme. Im zweiten Fall herrscht vollkommene Absurdität. Bleibt die Wahl des ästhetischen Selbstmords: Heirat + 40 Stunden oder Revolver. Werkstattaufzeichnungen, Gedankenskizzen, Entwürfe und Notizen - ein eindrucksvolles Tagebuch und ein authentisches Stück Biographie.

Nicolas de Chamfort (1740-1794) incarna le contraddizioni e gli entusiasmi del Secolo dei Lumi, esprimendo uno spirito critico che riflette le cadute dell'intelletto settecentesco. Aristocratico di origine incerta e protetto da figure come il Principe di Condé e Luigi XVI, il suo percorso da libertino di genio a testimone delle malattie morali dell'epoca è segnato da rovesci di fortuna e dall'impegno nella causa rivoluzionaria. La sua raccolta di «Massime e pensieri» offre un acuto ritratto del XVIII secolo, rivelando il lato oscuro e nevrotico di una società in cerca della Verità tra le maschere di una realtà teatrale. Qui si intrecciano le figure della Reggenza, i vagheggiamenti di Marivaux e i liberali di Montesquieu, insieme agli atei del d'Holbach e ai pensatori del «Contratto sociale». Le dense formule di Chamfort, un inventario spirituale dell'Ancien Régime, offrono un'osservazione indipendente sugli eventi che portarono alla Rivoluzione, con intuizioni così vigili da apparire sovrumane. Questo fascino ha attratto lettori come Chateaubriand, Stendhal, Schopenhauer e Nietzsche, rendendolo simbolo dell'ambiguo confronto tra sogno e ragione nella coscienza critica e morale della civiltà moderna.

В книгу французского писателя Альбера Камю вошли его романы `Чума` и `Посторонний`.

Der Fall / Die Ehebrecherin/ Die Abtrüninge oder Ein verwirrter Geist/ Die Stummen/ Der Gast/ Jonas oder Der Künstler bei der Arbeit/ Der treibende Stein

Albert Camus (1913-1960) war ein algerischer Franzose, Widerstandskämpfer und Existenzialist, der mit moralischer Urteilskraft auf die Herausforderungen seiner Zeit reagierte. Er erhielt 1957 den Nobelpreis und gilt als bedeutender Moralist der französischen Literatur. Dieser Band bietet eine Auswahl ungekürzter Texte aus seinem umfangreichen Werk sowie eine Monographie über sein Leben.

« Tu es entrée, par hasard, dans une vie dont je n’étais pas fier, et de ce jour-là quelque chose a commencé de changer. J’ai mieux respiré, j’ai détesté moins de choses, j’ai admiré librement ce qui méritait de l’être. Avant toi, hors de toi, je n’adhérais à rien. Cette force, dont tu te moquais quelquefois, n’a jamais été qu’une force solitaire, une force de refus. Avec toi, j’ai accepté plus de choses. J’ai appris à vivre. C’est pour cela sans doute qu’il s’est toujours mêlé à mon amour une gratitude immense. » Pendant quinze ans, Albert Camus et Maria Casarès échangent des lettres où jaillit toute l’intensité de leur amour. Entre la déchirure des séparations et les élans créateurs, cette correspondance met en lumière l’intimité de deux monstres sacrés au sommet de leur art.

«Changer la vie, oui, mais non le monde, dont je faisais ma divinité.» Camus ne s'abstient pas de l'amour universel par lâcheté ou indifférence, mais par une "folie d'équité". À ceux qui cherchent un sens à la vie, il répond que nous ne sortons pas du ciel qui nous contient. Face à l'absurde, il affirme que la beauté du monde suffit à remplir le cœur humain. À ceux qui désirent la tyrannie, il prône l'amour des hommes avant les idées. Aux partisans de la haine, il oppose la gratitude. Pour les indignés qui s'endorment sur leurs contestations, il enseigne que la véritable exigence est l'opposée de la radicalité. Sa solitude n'est pas celle du misanthrope, et son combat n'est pas celui du révolutionnaire. Contrairement à ceux qui se complaisent dans l'inefficacité, les héros de Camus continuent à lutter, conscients que la bataille est toujours à recommencer. C'est dans la révolte que Camus trouve "l'intransigeance exténuante de la mesure", cherchant à préserver le monde. Au nom du courage, il se méfie des enragés. Camus traite le désespoir par l'idée qu'il n'est pas nécessaire d'espérer pour agir ; c'est le seul homme normal que je connaisse. (Raphaël Enthoven)

Prvé vydanie Camusových diel v slovenčine. Prvý zväzok zahrňuje jeho novelu Cudzinec (1942), ktorá po slovensky vychádza po prvý raz, ďalej román Mor (1947), ktorý vyšiel v slovenčine v uvoľnenom politickom ovzduší šesťdesiatych rokov. Poviedky zo zbierky Vyhnanstvo a kráľovstvo vychádzajú (1956) v slovenskom preklade tiež prvý raz. Napriek desaťročiam od vydania Cudzinca, úvodnej novely prítomného slovenského výberu z Camusa, sú tieto prózy stále zaujímavé a čitateľsky príťažlivé, svojimi hodnotami patria medzi základné diela svetovej literatúry.

Albert Camus, der große Philosoph, Schriftsteller und Nobelpreisträger wäre im November 2013 hundert Jahre alt geworden. Die in diesem Band versammelten Essays Hochzeit des Lichts und Heimkehr nach Tipasa, sind zeitlose Liebeserklärungen an seine Heimat Algerien, Hymnen auf die Sonne, das Licht und den Himmel über dieser einzigartigen Landschaft am Mittelmeer. Nirgends fühlte Camus sich so wohl wie an dem Ort seiner Kindheit, uns so nehmen diese beiden „Impressionen am Rande der Wüste“ in seinem umfangreichen Werk eine Ausnahmestellung ein, erkennbar als Ausgangspunkt seines späteren Schaffens.

Ce livre est une oeuvre du domaine public éditée au format numérique par Norph-Nop. L’achat de l’édition Kindle inclut le téléchargement via un réseau sans fil sur votre liseuse et vos applications de lecture Kindle

Textanalyse und Interpretation mit ausführlicher Inhaltsangabe und Abituraufgaben.

Die Jubiläums-Anthologie beleuchtet die Lebenswelt von Antoine de Saint-Exupery und thematisiert Fliegen, Einsamkeit, menschliche Solidarität und den Kampf gegen Totalitarismus. Seine Prosatexte werden mit Werken von Zeitgenossen wie Camus, Lorca und Hemingway verglichen. Saint-Exupery wurde im Juni 2000 hundert Jahre alt.

Camus'nün 1938'de tamamladığı ancak 1960'ta bir araba kazasında ölümünden on yıl sonra, 1970'te basılan bu kitabı, kendi yaşamından altı ana öykü etrafında biç Parlak oyunun öyküsü. Lüks. Yoksul mahallenin öyküsü. Annenin ölümü. "Dünyanın Karşısındaki Ev"in öyküsü. Cinsel kıskançlığın öyküsü. Ölüm mahkumunun öyküsü. Güneşe doğru inişin öyküsü. Eseri yayına hazırlayan Jean Sarocchi, kitapla ilgili değerlendirmesini şöyle "Camus'nün yayımlamadığı Mutlu Ölüm'ün, bir yapıttan çok bir belge olduğunu ve yazarın deha dosyasına eklenmek üzere bu belgede olumlu parçaların bulunmasının onun parlaklığı için yettiğini söylemek gerekir mi? Bunları bulma zevki okura bırakılıyor."

"Caligula : C'est une vérité toute simple et toute claire, un peu bête, mais difficile à découvrir et lourde à porter.Hélicon : Et qu'est-ce donc que cette vérité, Caïus ?Caligula : Les hommes meurent et ils ne sont pas heureux.Hélicon : Allons, Caïus, c'est une vérité dont on s'arrange très bien. Regarde autour de toi. Ce n'est pas cela qui les empêche de déjeuner.Caligula : Alors, c'est que tout, autour de moi, est mensonge, et moi, je veux qu'on vive dans la vérité !"

Sechs Erzählungen von Albert Camus, vereint durch ein Thema: das Exil als Gefangenschaft des Menschen in einer falschen, beengenden Umgebung. «Welch ein Stil! Welche Präzision und Eleganz, Sparsamkeit und visionäre Plastizität! Dass es auch in unserem Jahrhundert noch möglich ist, Wahrheit und Schönheit, Maß und Vision, Eleganz und Unbestechlichkeit zu vereinigen, schenkt uns Vertrauen zum Gewesenen, tröstet uns in der Dunkelheit des Tages und lässt uns hoffen für morgen.» (Walter Jens)

„Wir wissen heute, dass es keine Inseln mehr gibt, dass die Grenzen sinnlos sind. Wir wissen, dass wir in einer Welt der konstanten Beschleunigung je nachdem zur Mitschuld oder zur Solidarität gezwungen werden. Was wir in den 40er Jahren gelernt haben, ist, dass die Beschimpfung eines Studenten in Prag gleichzeitig den Arbeiter in Clichy traf, dass das irgendwo an den Ufern eines mitteleuropäischen Flusses vergossene Blut dazu führte, dass ein Bauer aus Texas das seinige auf dem Boden jener Ardennen verlor, die er erstmals sah. Es gab und gibt auf dieser Welt kein einziges gesondertes Leiden, keine einzige Folter mehr, die sich nicht auf unseren Alltag auswirkte. Wir wissen also alle ohne den Schatten eines Zweifels, dass die neue Ordnung, die wir suchen, keine ausschließlich nationale, nicht einmal eine kontinentale und vor allem keine westliche oder östliche Ordnung sein kann. Es muss eine universale Ordnung sein.“

Albert Camus wurde am 7. November 1913 in ärmlichen Verhältnissen als Sohn einer Spanierin und eines Elsässers in Mondovi, Algerien, geboren. Von 1933 bis 1936 studierte er an der Universität Algier Philosophie. 1934 trat er der Kommunistischen Partei Algeriens bei und gründete im Jahr darauf das «Theater der Arbeit». 1937 brach er mit der KP. 1938 entstand sein erstes Drama «Caligula», das 1945 uraufgeführt wurde. Camus zog 1940 nach Paris. Neben seinen Dramen begründeten der Roman «Der Fremde» und der Essay «Der Mythos von Sisyphos» sein literarisches Ansehen. 1957 erhielt Albert Camus den Nobelpreis für Literatur. Am 4. Januar 1960 starb er bei einem Autounfall.Das Gesamtwerk von Albert Camus liegt im Rowohlt Verlag vor.

Quest'opera è l'adattamento teatrale dei Demoni di Dostoevskij: viene rappresentata nel 1959, un anno prima della morte di Camus. È l'opera che lo scrittore ha in mente da sempre, a cui ha lavorato con ostinazione e che considera "uno dei quattro o cinque libri al di sopra di tutti gli altri". "I Demoni" è un libro profetico, non solo perché, come dice Camus, "annuncia il nichilismo dell'uomo moderno, ma anche perché descrive alla perfezione il disagio dell'uomo ad accettare la finitezza del suo essere nel mondo".

Tragický príbeh muža a troch jemu blízkych žien odohrávajúci sa v „podivnom“ hostinci za ktorým stojí absurdné nedorozumenie. Návrat „strateného syna“ do vlasti, ktorú opustil pred mnohými rokmi, k svojej matke a sestre, sa dotýka večných tém viny a trestu, osudu, schopnosti komunikáciea revolty proti neutešenému životu, lásky medzi ľuďmi a v neposlednom rade existencie Boha. Camus príbeh zasadil do „nevľúdne krajiny“ Čech.

New cover for 978-2070323685 L'envers et l'endroit est le premier livre d'Albert Camus. Il paraît à Alger en 1937.À la fin de sa vie, Camus verra dans cette œuvre de jeunesse la source secrète qui a alimenté ou aurait dû alimenter tout ce qu'il a écrit. L'envers et l'endroit livre l'expérience, déjà riche, d'un garçon de vingt-deux ans : le quartier algérois de Belcourt et le misérable foyer familial dominé par une terrible grand-mère ; un voyage aux Baléares, et Prague, où le jeune homme se retrouve «la mort dans l'âme» ; et surtout, ce thème essentiel : «l'admirable silence d'une mère et l'effort d'un homme pour retrouver une justice ou un amour qui équilibre ce silence».

«Je me souviens du moins d'une grande fille magnifique qui avait dansé tout l'après-midi. Elle portait un collier de jasmin sur sa robe bleue collante, que la sueur mouillait depuis les reins jusqu'aux jambes. Elle riait en dansant et renversait la tête. Quand elle passait près des tables, elle laissait après elle une odeur mêlée de fleurs et de chair.»