Albert Camus, francouzský autor alžírského původu, je známý svým zkoumáním absurdna a lidské vzpoury proti němu. Jeho díla se často zabývají tématy odcizení, smyslu života a morálního řádu ve světě bez Boha. Camusův styl se vyznačuje čistotou, intenzitou a racionalitou, což odráží jeho neúnavné hledání etiky. Jeho literární odkaz spočívá v naléhavém poučení o přijetí absurdity s nadějí a odmítnutím zoufalství.
Svazek přináší Camusovy romány Cizinec (1942), Mor (1947), Pád (1956) a šest povídek ze sbírky Exil a království (1956; Cizoložnice, Odpadlík aneb zmatení mysli, Němí, Host, Jonáš aneb umělec při práci, Rašící kámen), z nichž každá má osobitou stylovou i myšlenkovou rovinu. Jeho beletristické dílo, shrnuté do jednoho svazku, dává tak čtenáři možnost proniknout do autorova světa a sledovat jeho vývoj.
Soubor všech tří dosud vydaných knih Alberta Cumuse v dárkovém boxu za výhodnou cenu. Jedná se o knihy Mor, Cizinec a První člověk.
Druhý díl Camusových deníků psaných od roku 1935 až do jeho smrti.
Rekviem za jeptišku je próza Williama Faulknera, která byla poprvé publikováno v roce 1951. Jedná se o pokračování jeho románu Svatyně. Události v Zádušní mši, jak se dílo v originální verzi jmenuje, jsou zasazeny do listopadu 1937 a březnu 1938, odehrávají se tedy osm let po událostech ze Svatyně. Hra je Camusovou dramatizací Faulknerovy prózy.
První díl Camusových deníků psaných od roku 1935 až do jeho smrti.
Postava šíleného římského císaře Caliguly, která se objevuje v mnoha literárních zpracováních, nabývá ve slavném Camusově dramatu nečekaných podob. Jeho Caligula vnímá nedostatky světa kolem sebe a bouří se proti nim. Na absurditu, kterou silně vnímá, reaguje smrtícími hrátkami, chce změnit svět a šíří kolem sebe smrt. Vyprovokuje vzpouru, a přestože se jí do poslední chvíle vysmívá, stane se její obětí.
Eseje se zaměřují na absurdity, svobodu myšlení a rozhodování, a smysl existence. Camus, ačkoli většina čtenářů považuje jeho eseje za filozofické, se sám filozofem nepovažoval; jeho cílem bylo zjistit, jak se chovat, což ukazuje na jeho důraz na morálku před metafyzikou. V Mýtu o Sisyfovi zobrazuje absurdního hrdinu, který je odsouzen k beznadějné práci, což ilustruje jeho názor, že nesmrtelný život je nemožný a lidská existence absurdní. Jak tedy žít v absurdnu? Svazek začíná esejem o sebevraždě, kterou Camus považoval za zásadní filozofický problém, avšak bez jednoduchého řešení; místo toho vidí vzpouru jako odpověď. Sebevraždu lze vysvětlit, ale ne ospravedlnit. Lidské drama začíná pochybnostmi o existenci, kdy svět ztrácí barvu a člověk se cítí jako cizinec ve vlastním životě. Absurdno však nevzniká pouze z neštěstí; je to lidský osud, který musí lidé vyřešit. Camus ukazuje, že Sisyfova radost spočívá v tom, že je pánem svého osudu, stejně jako absurdní člověk. Tato konfrontace iracionálního světa a touhy po lásce a světle je záhadou, kterou zkoumá i Dostojevskij, Kierkegaard a Kafka. Camus se snaží proniknout do podstaty metafyzické zkušenosti, a člověk, který objevil absurditu-vášeň, musí pokračovat ve svém zoufalém hledání světla.
Jednoho dne najde lékař Bernard Rieux před svou ordinací mrtvou krysu. Na zdánlivě banální událost vzápětí zapomene, ale ve dnech následujících začnou krysy houfně vylézat ze svých děr a kanálů a v agonii umírají na chodníku. Brzy se příznaky podivné epidemie objeví i u lidí a obětí přibývá geometrickou řadou... O Moru (1947) si Albert Camus poznamenal do svého Zápisníku, že má ráz „mytického příběhu“. Mytický a filozofický význam má především epidemie sama; lze ji chápat jako alegorii okupačních let, ale i v mnohem existenciálnějším měřítku jako samo zkonkretizované absurdno, jemuž Bernard Rieux, typický Camusův hrdina, vzdoruje civilně a bez hrdinských gest. Doslov napsal Václav Jamek.
