Lenka Hanovská
Vystudovala filosofickou a obecnou antropologii na Karlově univerzitě. Zabývá se filosofií, zejména novověkou, dějinami idejí a proměnou zkušenosti člověka. Za filosoficky zásadní považuje problém vztahu teorie a praxe, limitů a možností poznání a forem jeho aplikace/projevů ve světě. Ve své disertaci problematizovala pojetí práce u českých marxistů 60. let. Československý marxismus pak tematizovala i v jiných mezioborových výzkumech.
Díky podpoře Česko-německého fondu budoucnosti realizovala komparativní výzkum na Humboldt-Universität v Berlíně, v němž se zabývala podobou východoněmecké filosofie v období diktatury komunistické strany. Zajímá se o vztah ideologie a vědy, činný vztah člověka ke světu, mezioborový dialog. Mezi oblíbené myslitele patří Platon a Hegel, ze současných pak G. Vattimo, G. Agamben a J. Rancière. V současnosti působí jako postdoc na Fakultě humanitních studií a jako odborná redaktorka v Ústavu pro studium totalitních režimů.