Vilém Herold
Po maturitě na gymnáziu v Praze-Vinohradech (1951) vystudoval na FF UK pomocné vědy historické a historii (1951–56); 1968 (dizertace O nejstarší městské knize lounské z let 1347–1362). Hodnost CSc. získal v r. 1982 v oboru dějiny filozofie (dizertace Česká filozofie doby předhusitské a Wyclif). Pracoval v Archivu hl. města Prahy (1952–57). Od r. 1958 působil ve FÚ ČSAV, z toho 20 let v knihovně, dále v oddělení dějin filozofie, od r. 1990 byl vedoucím oddělení pro dějiny starší české a evropské filozofie. V r. 1990 byl zvolen členem prezídia ČSAV a od r. 1993 byl členem předsednictva Akademické rady AV ČR. Byl členem Société internationale pour l'étude de la philosophie médiévale se sídlem v Louvain-la-Neuve (od r. 1987), zástupcem ČSAV, resp. AV ČR v Union académique Internationale se sídlem v Bruselu (od r. 1992; v r. 1995 byl zvolen členem předsednictva tohoto mezinárodního sdružení akademií působících v oblasti humanitních věd), předsedou Komise Českého historického ústavu v Římě (od r. 1993), předsedou Komise pro vědecké informace ČSAV; byl členem Komise pro studium problematiky M. Jana Husa při České biskupské konferenci, mezinárodní redakční rady ročenky Bochumer Philosophisches Jahrbuch für Antike und Mittelalter, redakční rady AUC – HUCP a Knižnice Ústavu dějin UK, Komise pro soupis a studium rukopisů při Archivu AV ČR, Vědecké rady FÚ AV ČR a knihovny AV ČR. Absolvoval studijní pobyty v Polsku (Instytut filozofii i socjologii PAN, oddělení pro dějiny středověké filozofie, zejména v 60. a 70. l.), ve Francii (Centre d'études supérieures de civilisation médievale Univerzity v Poitiers, 1969), v Anglii (Univerzita v Oxfordu a Cambridge, 1992). Přednášel na zahraničních univerzitách, kongresech a sympoziích: mj. Oxford (1985, účast mu tehdy nebyla povolena, příspěvek zaslán a otištěn), Helsinki (International Congress of Medieval Philosophy, 1987), Universität zu Köln (Mediaevistentagung, 1988, ad.), Paris (CNRS, 1990), Universität Freiburg in der Schweiz (1992), Kraków (1993), Bayreuth (1993), München (1995), Korfu (1995). Ve vědecké práci se zaměřil na postavení a roli filozofického myšlení v českých zemích doby předhusitské v kontextu tehdejší filozofie evropské, zejména na zkoumání vlivu Wyclifova učení na pražské univerzitě. Ve svých pracích poukázal na to, že nesporně inspirující a významný vliv Wyclifův zde nebyl výlučný. Rovněž nelze hovořit o totožnosti wyclifské a husitské filozofie. Generace Husových učitelů, stoupenců i žáků, včetně Husa samého a jeho druha Jeronýma Pražského, brala nezávisle na Wyclifovi mnohé další podněty z evropské filozofie od antiky do středověku, ale i od generace tzv. Husových předchůdců v Čechách. Tyto podněty pozoruhodným způsobem rozvíjela a obohacovala. Lze říci, že tzv. školská filozofie v Praze odpovídá úrovni pozdně středověkého myšlení na tehdejších univerzitách zahraničních. V některých oblastech její „praktické“ zaměření a důraz vedly k formulaci postulátů husitského programu.