Josef Kubalík

Český katolický teolog, religionista, profesor dějin křesťanství a základního bohosloví. V letech 1929-34 vystudoval teologickou fakultu UK v Praze, 1945-46 studoval Institut catolique v Paříži a 1945-46 pařížskou Sorbonnu. Do r. 1952 vyučoval na pražských gymnáziích, 1952-76 působil jako docent a později profesor na Cyrilometodějské bohoslovecké fakultě v Litoměřicích. Od r. 1989 přednášel na katolické teologické fakultě UK religionistiku. Zabýval se zejména fundamentální teologií a dějinami křesťanství. Svou činností pedagogickou i autorskou se zasloužil o udržení kontinuity českého teologického bádání v období nesvobody. Věnoval se studiu náboženské vědy a dějin náboženství také na FF UK (navštěvováním přednášek prof. Pertolda a Lesného), které prohloubil na Sorboně v Paříži (Écolé des Hautes Études). V Paříži pracoval pod vedením pařížských profesorů: Masson-Oursela (indologie), Dumézila (germanista), Festugiere-ho (řecké a římské náboženství), De Felicea a jiných. Kromě toho Kubalík navázal styky s prof. Schmidtem, který dlel za války na odpočinku ve Švýcarsku. Schmidt byl zastáncem historicko-kritické školy a pramonoteismu a Kubalík se stal zastáncem této školy v Čechách. Význam studia dějin náboženství spatřoval především v tom, že mohou být důležitou pomocnou disciplínou teologii a věřícímu křesťanovi. Pokusil se také jistý úvod do studia náboženství pod názvem Dějiny náboženství (1984) , která měla být doplňkem pro studium základního bohosloví. Dějiny náboženství Kubalík řadil pod obecnou vědu náboženskou, kterou pojímal jako samostatnou vědu, která v sobě zahrnuje jako popisnou vědu náboženskou, dějiny náboženství spolu s dalšími pomocnými vědami (psychologie, filosofie náboženství). Ve filosofii náboženství spatřoval důležitou disciplínu, jejímž úkolem je podat úsudek o pravosti náboženství. Cílem Kubalíkovy vědecké práce bylo zachovat niternou kontinuitu filosofického myšlení a křesťanství, což ale předem zpochybňuje základní předpoklad vědecké objektivity.