Vladimír Štědrý

1. 11. 1904, Praha
       † 11. 8. 1968, Mnichov (SRN)

Prozaik, publicista Pocházel z židovské rodiny. Po středoškolských studiích se stal redaktorem deníku Venkov. Krátce po nacistické okupaci opustil v březnu 1939 Československo a žil v Anglii, kde vystřídal řadu zaměstnání (číšník, plavčík, vrátný). 1941 vstoupil do čs. vojenské jednotky, s níž plnil válečné úkoly v Anglii, Francii, na Blízkém východě a v severní Africe (Tobruk). 1945 se vrátil do Prahy, kde působil v redakci United Press. V roce 1947 krátce redigoval týdeník Náš týden na jevišti i v životě (vycházel jen od dubna do května). Po komunistickém převzetí moci v březnu 1948 opět emigroval, nejprve do Anglie. 1951 našel uplatnění jako novinář a esejista v mnichovské redakci Rádia Svobodná Evropa (do 1955). Poté mj. krátce pobýval v USA a až do své smrti se věnoval vlastní tvorbě. Publikoval povídky, básně, úvahy a novinové články v periodikách Svobodné noviny, Venkov, Náš týden. V zahraničí publikoval zejména v časopisech Skutečnost (Paříž), Hlas exilu (Mnichov), Sklizeň (Hamburk) a Nový život (Řím). V roce 1948 byla rozmetána sazba Štědrého románu Zlatý rmut, jenž měl téhož roku v Čechách vyjít. – Užíval šifer ŠŤ, šť, Š-rý. S výjimkou básnického a prozaického debutu ze 30. let je celé Štědrého dílo silně autobiografické a poznamenané dvojím exilem. V krátkých prózách Než přijde naše léto, v cestopisu Kde léčí stesk a částečně i v povídkách Očima a srdcem zachytil z pohledu příslušníka cizinecké armády vlastní prožitek války. Vyhýbal se přitom bojovým scénám, válka mu byla spíše znepokojivým pozadím relativně poklidného, nudného života ve vojenských táborech daleko od fronty, případně obtížným putováním po zemích Orientu. Osobní i celonárodní traumata, jež válka zrodila, jsou předmětem knihy povídek a úvah Věž svědectví, psané již během poválečného německého exilu. Líčení nekonečných cest, neustálých změn, přemisťování a provizorních pobytů, všudypřítomné melancholie a stesku člověka zbaveného domova je v Štědrého tvorbě propojováno s poukazem na význam lidské vzájemnosti, všímavosti a mravních hodnot. Autor se snaží působit detailem, popisem všedních, nedramatických osudů lidí a obyčejných věcí, živým přemítáním o jejich povaze i smyslu (patrný je vliv Karla Čapka). Jeho povídky jsou krátké, mají reportážní, cestopisný či esejistický charakter s drobným dějem a častými lyrickými pasážemi. S komunistickou doktrínou se Štědrý snažil vyrovnat sarkasmem v modelových příbězích (Kožich). Ostré kritice podrobil československé politické poměry od konce 40. let v esejích a studiích (Jak se stalo Československo satelitem Sovětského svazu, Red Infiltration – a Permanent Threat).