Juliana z Norwiche
Juliana z Norwiche, asi 1342 – asi 1416.
O životě anglické mystičky a poustevnice Juliany z Norwiche se ví velmi málo. Patřila do benediktinské komunity Carow a se souhlasem biskupa, jemuž se zavázala, že nikdy neopustí svoji celu, se stala rekluzou u kostela sv. Juliana (sv. Juliany?) v Conisfordu u města Norwich. Žila v období, jež bylo v Anglii plné mnohých utrpení a zmatků: probíhala stoletá válka, v Norwichi propukl mor a všude byl hladomor a chudoba, jež byla příčinou rolnické vzpoury r. 1369, později tvrdě potlačené, jejíž předák byl popraven v blízkosti Julianiny cely.
Příbytek Juliany měl jedno okénko do kostela, aby se mohla zúčastňovat mše, a druhé ven, skrze něž rozmlouvala s příchozími a udílela jim rady. Ve své cele měla vlastní služebnou a na živobytí si vydělávala ruční prací.
Při udílení rad příchozím projevovala velké znalosti o mateřství a rodinném životě. Z toho vychází domněnka, že mohla být vdanou ženou a matkou, která však o své děti mohla přijít při epidemii v Norwich r. 1361.
Zemřela roku 1416.
V katolické církvi dosud nebyla kanonizována, jako blahoslavenou ji uctívá anglikánská církev.
Zájem o její dílo nastal počátkem 20. století díky kritickému vydání jejího spisu. Nová vlna zájmu nastala ve druhé polovině minulého století v souvislosti s feministickou teologií.
Juliana z Norwiche je zobrazována s kočkou na klíně nebo s knihou svých zjevení, případně s malým kulatým předmětem v ruce znázorňujícím stvoření, což odkazuje na jedno z jejích zjevení.