Dne 2. srpna 1943 se odehrál nezapomenutelný den, kdy se nad táborem vznášely oblaka kouře a zápach z těl obětí plynových komor. Vězni, unavení a zoufalí, začali doufat v naplnění svého dlouho hýčkaného snu – zničení továrny na smrt. Samuel Willenberg, narozený v roce 1923 v Čenstochové, se po vypuknutí druhé světové války přihlásil do polské armády a byl těžce zraněn v bitvě u Chełmu. Jeho rodina byla v roce 1940 deportována do Opatówa a poté do vyhlazovacího tábora Treblinka, kde byli nově příchozí okamžitě usmrceni. Jen několik vybraných, včetně Willenberga, přežilo a pomáhalo udržovat chod tábora. V srpnu 1943 se zúčastnil vzpoury, při které uprchlo na dvě stě vězňů, a byl postřelen do nohy. Po útěku se dostal do Varšavy, kde se připojil k polskému podzemnímu hnutí a zúčastnil se Varšavského povstání v srpnu 1944. Za svou statečnost obdržel medaili Virtuti Militari a komandérský řád Polonia Restituta. Po potlačení povstání byl tábor v Treblince zlikvidován, ale díky přeživším, jako je Samuel Willenberg, se svět dozvěděl o hrůzách, které tam probíhaly.
