Karel Pilík
Mons. ThLic. Karel Pilík se narodil 24.12.1918 v Praze. Vystudoval gymnázium v Praze-Libni, po maturitě studoval medicínu na Lékařské fakultě UK. Po dvou letech však fakultu opustil a přihlásil se ke studiu teologie. Byl poslán do Říma, kde žil v papežské koleji Nepomucenum a kde také studoval a dosáhl akademického titulu ThLic. V Římě prožil celou válku a na kněze byl vysvěcen 17.3.1945. Po válce se vrátil do Prahy a začal působit jako kněz v pražské arcidiecézi, rok byl kaplanem v Dolní Bělé u Plzně. V r. 1946 byl jmenován prefektem Arcibiskupského studentského konviktu v Příbrami, kde působil až do zrušení konviktu v r. 1948. Poté působil pouze tajně na různých místech republiky. Dne 18.8.1952 byl ale zatčen a v r. 1953 v Ostravě odsouzen za velezradu na 12 let vězení a k propadnutí veškerého majetku. Poté byl deportován do Leopoldova, kde byl vězněn do r. 1957. V tomto roce byl se skupinou dalších kněží převezen do Valdic. 9.5.1960 došlo k první rozsáhlé amnestii a podstatná část kněží a režimu nepohodlných osob byla podmínečně propuštěna. Tito kněží však nesměli působit v duchovní službě a pracovali jako dělníci. P. Pilík byl zaměstnán jako skladník ve velkém pražském podniku. Díky snahám tehdejšího pražského administrátora, biskupa a pozdějšího kardinála Františka Tomáška, který v r. 1968 vyvíjel značné úsilí, aby byl propuštěným kněžím navrácen státní souhlas k výkonu kněžské služby, byl P. Pilík na podzim tohoto roku jmenován farářem v pražském Karlíně. Působil zde až do r. 1990 a vyvíjel značnou činnost, o které neměl téměř nikdo tušení. Byl jedním z nejbližších poradců kardinála Tomáška a zároveň hlavním organizátorem růstu Hnutí fokoláre. Působil jako duchovní rádce nepředstavitelného množství lidí z nejrůznějších vrstev společnosti z nejbližšího okolí i ze vzdálených míst. Přes všechny zákazy i omezení byl vychovatelem dětí a mládeže, kteří na něho dodnes s vděčností vzpomínají. V době, kdy se komunistický režim snažil kněze co nejvíce izolovat, byl iniciátorem velmi živých společenství kněží na mnoha místech celého tehdejšího Československa. Přál si, aby se žádný kněz necítil osamocený. Po pádu totality se 4.10.1990 stal sídelním kanovníkem v kapitule Všech svatých v Praze a kardinál Tomášek ho ve stejném roce jmenoval rektorem obnoveného semináře v pražských Dejvicích. Po návratu dosavadního rektora Nepomucena v Římě Dr. Karla Vrány do Prahy byl novým rektorem Nepomucena jmenován právě P. Karel Pilík. Po vážném onemocnění byl nucen vrátit se po dvou letech do Prahy, kde v budově pražského semináře v Dejvicích žil a působil až do své smrti. Přes zdravotní obtíže působil až do konce nejrůznějším způsobem. V kostele sv. Vojtěcha v ulici na Balkáně na pražském Žižkově celebroval nedělní mše, vykonával kněžskou službu i na jiných místech republiky jako zástup za nepřítomné kněze. V devadesátých letech vedl řadu exercičních kursů a přednášek na různá témata pro dospělé i mládež. Mons. Pilík ovládal latinu, italštinu, francouzštinu a němčinu. Řadu knih a článků z těchto jazyků přeložil do češtiny, publikoval v několika časopisech. Působil jako duchovní rádce celé řady lidí nejrůznějších profesí. V devadesátých letech rovněž získal čestné tituly – monsignor a prelát Jeho Svatosti. Mons. Pilík byl člověk plný moudrosti a lásky. Věnoval se s nezměrnou obětavostí všem potřebným, především mladým lidem, kteří se octli i v těžko řešitelných životních situacích.