Soubor obsahuje dvě prózy, doplněné o text Nebe se jiskří mlékem.
Miriam je lyrické drama nesené vzpomínkou na mrtvou sestru, v němž personifikoval vztah k ženě - matce, sestře, přítelkyni, milence. Touha obsáhnout nejen milovanou bytost, ale veškerou skutečnost umocněnou milostnou exaltací, vytváří z Miriam hymnus na ženu ve všech jejích podobách. V Mých přátelích mění Deml květiny jako zástupce přírody v bratry a sestry člověka. Společenství květin mu ztělesňuje vizi o harmonickém uspořádání lidské společnosti.
Klasické dílo středověké mystičky, jež přeložil a komentářem opatřil Jakub Deml. 26 vidění ve třech částech – 6, 7 a 13, která se nesou v duchu nábožensko-intelektuálních rozprav, proroctví či dokonce kosmologických úvah.
Po několika sešitech řady Knihy a exegeze vydával Florian knižní a sborníkovou edici Studium (1904–1911), na níž se jako překladatel, autor, redaktor i organizátor od počátku výrazně podílel Jakub Deml. Zpřístupňovali zde podstatné papežské dokumenty Pia X., svědectví o lasalettském zjevení, díla středověkých mystiků i soudobých světových, především francouzských spisovatelů a náboženských myslitelů. Kolem edice se postupně soustředil okruh čtenářů, podporovatelů a spolupracovníků – kněží, spisovatelů, překladatelů či výtvarníků. Studium v mnohém oponovalo představitelům brněnské diecéze. Po zákazu Studia a rozchodu s Demlem Florian v roce 1911 nakrátko přemístil vydavatelství do Velké a Osvětiman, roku 1913 se natrvalo usadil ve Staré Říši. Od roku 1912 vydával se spolupracovníky knižnice Dobré dílo a Kurs, edici a sborníky Nova et Vetera, od roku 1926 sborník Archy. Tyto i další staroříšské publikace objevily mnoho českých či zahraničních myslitelů, spisovatelů a výtvarníků, vytvořily svébytnou kulturní enklávu a inspirují nekonformní české umělce i vydavatele dodnes.
První souborné vydání básní; edice Mojmíra Trávníčka, doslov Jiřího Kuběny. Soubor obsahuje české i německé knižně vydané autorovy básně. V tomto souboru vyd. 1. – Německé básně přeložili Jiří Kuběna a Ladislav Dvořák.
Výbor z próz a publicistiky z let 1920-1929 .
Jádro výboru tvoří většinou málo známé publicistické texty z 20.let psané hlavně pro Lidové noviny, prózy a básně z pozůstalosti a typické deníkové záznamy.
Období od roku 1920 do roku 1929 vymezují v Demlově životě dvě zásadní události: seznámení s Pavlou Kytlicovou a trvalý pobyt v Tasově a smrt Otokara Březiny v r. 1929. Přítomnost a vliv těchto nejbližších přátel se obráží v celém Demlově díle a úzce se dotýká i jeho publicistiky, která zvláště na konci podchyceného období nabývá na útočnosti nejen proti většině politických stran, ale hlavně proti bývalým kolegům a spřízněncům.
Klasické dílo známého autora. Vychází v edici Dílo Jakuba Demla.
Autobiograficky orientované vyprávění o autorově cestě do Jugoslávie v r. l928 je věnováno jeho přítelkyni Marii Rose Junové.
Cestu z Vídně do Záhřebu a do Splitu absolvoval Deml v okamžicích své osobní i tvůrčí krize a jeho zápisky jsou protkány úvahami, vzpomínkami, odkazy a citacemi. Text vycházející z individuálních zážitků je vyloženě subjektivní výpovědí o stavu básníkovy duše a o jeho vztahu k okolnímu světu.
Čtvrtý svazek ediční řady Korespondence Jakuba Demla, tentokrát s katolickým knězem, premonstrátem a archivářem Evermodem Vladimírem Balcárkem. K vydání připravila a doprovodné texty napsala Lenka Žehrová ve spolupráci se Šárkou Kořínkovou, Danielou Iwashitou a Eliškou Davidovou.
Druhý svazek ediční řady Korespondence Jakuba Demla (1878 — 1961) zpřístupňuje dosud nevydané soubory básníkových dopisů, které potvrzují úzké spojení mezi jeho dílem a životem. Tyto dopisy vyvracejí představu, že vše, co Deml zažil, se odrazilo v jeho literární tvorbě. Soubor je klíčový pro poznání jeho literárních a duchovních zdrojů a pro pochopení životních podmínek v době, kdy začal publikovat, včetně jeho prvotiny z roku 1907. Korespondence s Fenclem a dalšími adresáty, jako jsou Josef Ševčík, Josef Florian a Vladimír Evermod Balcárek, tvoří dokumentární kontext k Demlovým textům, včetně deníkových knih a knihy dopisů Do lepších dob. Dochovaný soubor dopisů Matěji Fenclovi, i přes svou neúplnost, je jedním z nejpočetnějších v Demlově korespondenci, obsahující 98 listů z let 1905–1912. Fenclových dopisů se dochovalo 12, z nichž některé jsou známé pouze z opisů. Rukopisy jsou uloženy v Literárním archivu a v Zemském archivu v Opavě. Další informace o životě Matěje Fencla jsme získali z archivních dokumentů, které doplňují edici.
Třetí svazek Spisů Jakuba Demla obsahuje beletristické texty z let 1912–1917. Pro vzrušený styl a kontrast mezi „světlým“ a „temným“ viděním světa bývají označovány jako expresionistické. Jedná se o texty: V Zabajkalí. Ze zápisků Neznámého (1912) je první Demlova knižní próza. Hrad smrti (1912) uvedl J. Demla do české literatury jako básníka děsu a smrti. V Moji přátelé (1913) oslovuje květiny jako svědky lidského života i křesťanského obrazu světa. Tanec smrti (1914) je souborem kratších, často snových textů. Protiklad k prózám smrti představuje Miriam (1916), kniha extatických vyznání lásky. Věštec (1917) je dialog v duchu okouzlení březinovským symbolismem. První světla (1917) jsou přepracovanou verzí Demlovy básnické prvotiny Notantur lumina (1908).
