Jakub Deml

Jakub Deml (20.8.1878 – 10.2.1961) byl básník, prozaik a esejista. Jeho tvorba měla blízko k expresionismu a některými rysy se blíží surrealismu a existencialismu.

Narodil se v rodině rolníka a kupce v jeho druhém ze tří manželství. Ve dvanácti letech mu zemřela matka. Byl také svědkem úmrtí několika sourozenců. To natrvalo poznamenalo jeho vidění světa. Vystudoval gymnázium v Třebíči a po absolvování bohosloveckého semináře v Brně roku 1902 byl vysvěcen na kněze. Jeho kněžská dráha byla velmi krátká. Po několika místech na Moravě, kde krátce působil, byl pro neshody s nadřízenými zbaven služby a žil s podporou přátel v soukromí do roku 1912, kdy byl dán do penze s příkazem bydlet v Praze. Ještě před maturitou se seznámil s Otokarem Březinou, jenž se mu stal celoživotním básnickým vzorem. Březina ho seznámil s mnoha zajímavými lidmi, např. se sochařem Františkem Bílkem, který byl také ilustrátorem Demlových knih. Za jeho působení v Babicích ho zaujal literát J. Florian vydávající ve Staré Říši edici Dobré dílo. Deml pro něho pracoval v letech 1904–1911 i jako překladatel a vydával zde své knížky. Pro jeho život byly příznačné často dramatické rozchody s jeho přáteli zaviněné jeho povahou. Rozešel se i s J. Florianem, O. Březinou a dalšími. Mezi málo těch, s nimiž v té době přátelství nepřerušil, byli např. bratři Vernerové. Jan Amos Verner, později evangelický farář, byl v Tasově Demlovým pomocníkem a sekretářem. Samuel Verner, dosud málo známý českobratrský duchovní básník a publicista, udržoval s Demlem přátelství od té doby, co se setkali v salonu Růženy Svobodové v roce 1918. Za 1. světové války žil u svého švagra v Jinošově u Náměště nad Oslavou. Po válce vítal utvoření republiky, nadchlo jej sokolství. Pro urážku prezidenta byl roku 1930 dokonce obžalován, avšak po Masarykově zásahu bylo soudní řízení zastaveno. Některé jeho spisy byly z politicko-mravnostních důvodů i konfiskovány. V období 1. republiky také hodně cestoval. Za 2. světové války mu nebylo v letech 1943–45 dovoleno publikovat. Celá jeho činnost od počátku okupace až do roku 1941 byla po válce předmětem vyšetřování, avšak bez nepříznivých následků pro něj. Po zbytek života žil v Tasově, často navštěvován přáteli a obdivovateli.