Melitón ze Sard

Biskupa Melitona ze Sard označuje biskup Polykrates Efeský v listu římskému papeži Viktorovi (asi 189–198) za jednu z nejsvětlejších postav Malé Asie. Byl prý „eunuchem“ (tj. asketou) a je pochován v Sardech. Zprávy o něm podává Eusebius. Vypočítává dlouhý seznam Melitonových spisů (více než dvacet titulů). Nachází se mezi nimi Apologie, kterou Meliton poslal císaři Marku Aureliovi asi v roce 166. Eusebius z ní cituje větší fragment. Tento seznam však zavdává podnět k různým dohadům, jakmile se porovná s jinými zprávami o Melitonových spisech. Zprávy o Melitonovi se vzájemně natolik rozcházejí, že snad ani není možné je rekonstruovat. Jisté je, že byl apologetou. Ale již jeho postoj k montanismu lze určit obtížně. Podle Jeronýma se Tertulián vysmíval tomu, že v maloasijské církvi Melitona uctívají jako proroka. Je však možné, že Jeroným v této věci Tertuliána nepochopil. Patrně se velmi záhy začala objevovat pseudomelitonská díla a nikdo nemůže tvrdit, že Eusebiův seznam obsahuje jen pravé Melitonovy spisy. Jeden spis tradovaný pod Melitonovým jménem se většinou považuje za pravý, protože není k dispozici srovnávací materiál; byl uveřejněn z papyrového rukopisu v roce 1940. Je to Velikonoční homilie o Kristově utrpení, v němž se židovská pascha vykládá jako předobraz křesťanské paschy.