Zdena Zábranská

Dívčím jménem Plešáková, sestra dramaturga a teatrologa Miroslava Plešáka ( 1943), manželka výtvarníka Vlastimila Zábranského ( 1936). S rodiči žila v Bzenci. Studovala na Pedagogické škole v Kroměříži (1954–1958) a češtinu a francouzštinu na FF UJEP v Brně (1958–1963, diplomová práce Nepřerušená poezie se skládala z přebásnění sbírky Paula Éluarda a studie o jeho básnickém vývoji; titul PhDr. získala roku 1983). V letech 1963–1966 učila na gymnáziu ve Slavkově u Brna a poté pracovala jako redaktorka brněnského nakladatelství Blok (1966–1996). Od roku 1997 je v důchodu.

Roku 1958 přispěla do novin brněnské univerzity U 58 básní Pouť a dále publikovala v periodikách: Host do domu, Literární noviny, Světová literatura (překlady z francouzské poezie, Alain Jouffroy, Philippe Jaccottet, Eugène Guillevic), Dokořán, Práce, Rovnost, Svobodné slovo, Tvář, Universitas, Duha, Proglas, List pro literaturu, ROK , Psí víno aj. Přispěla do samizdatových sborníků vydávaných v sedmdesátých letech Ludvíkem Kunderou: Podzim (1973), Zima (1973); Nová zima (1974); Jaro (1974); Léto (1974); Věci (1974); Volné sebrání 1, 3, 4 (1973–1974). Česká televize uvedla její překlad hry Jean-Clauda Brisvilla Půlnoční večeře (1994). Je členkou uměleckého Sdružení Q Brno od jeho založení v roce 1969.

Zábranská ve své poezii usiluje – aniž postrádá smysl pro emocionalitu básnického sdělení – o koncentraci významu a směřuje k racionalitě, k nemélické lakoničnosti, v níž je každé slovo přesným vymezením okamžiku či pocitu. Autorčin svébytný jazyk míří k utváření těsných vazeb mezi metaforicky působivými obrazy. Zpočátku, ve verších poměrně složitě šifrovaných (Ani popel, Úmluva), se Zábranská s analytickým, místy až ironickým viděním skutečnosti obracela ke svým základním jistotám (krajina jižní Moravy) a k pocitům úzkosti, nepohody a chladu. Ve sbírce Kytice z ještěrek nabyl návrat k zážitkům z dětství a přírody podoby subjektivní, smyslově obrazné výpovědi a náznaku obecnějšího podobenství. Obdobně je tomu v tematicky a pocitově konkrétnějším a sdělnějším triptychu Portrét mladé ženy, v němž zachytila různé fáze vztahu mezi ženou a mužem, zároveň ale hledala i zdánlivě neměnné vazby mezi jevy a věcmi, síť souvislostí mezi minulými a přítomnými ději. O nové významy autorčinu imaginaci a umění lyrické zkratky obohatila sbírka Sněhový úl. V básních zachycujících brněnskou městskou scenérii i krajinu jižní Moravy je přítomna mnohovrstevnost světa, mísí se v nich uplynulý i přítomný čas, něha i mrazivé a hořké pocity.