Francis Ponge

Ponge se narodil 1899, téhož roku jako Henri Michaux. Pochází z Montpellier, studoval v Avignonu, pozdéji na pařížské Sorbonně. Stejně jako Char se sblížil s Éluardem a se surrealismem. To bylo v dobách, kdy surrealismus a revoluce byly blízké pojmy. Během války se zúčastnil odboje a ještě roku 1942 stačil publikovat u Jeana Paulhana v Paříži svou nejznáméjší sbírku, nazvanou Le Parti pris des choses. To lze přeložit asi jako „předpojatost věcí" nebo také „z hlediska věcí". Svět je v těch verších zvěčněn, jako by se věci kolem sebe rozhlížely svýma studenýma očima. Ne náhodou Jean-Paul Sartre spatřoval v Pongeovi básnického předchůdce existencialismu. Mohl tak usuzovat třeba z této věty: „Možná, že všechno pochází z toho, že člověk, stejně jako všechny bytosti živočišné říše, je v přírodě vlastně navíc."

Roku 1948 vydal své Proémy (Proêmes), roku 1952 Zuřivost výrazu (La Rage de l'Expression). To je zuřivost z bezmoci jazyka pojmenovat svět. Roku 1967 publikoval Mýdlo (Le Savon) a později další.

Text o Lemeunierově restauraci česky vydaný v antologii MaximuM poezie pochází z Předpojatosti věcí. Zmíněný lokál je sice obýván lidmi, ale ta společnost nemluví, strávnici poulí oči v podivném osvětlení jako ryby v akváriu. „Je tohle poezie? Nemám zdání a co na tom záleží. Pro mne je to potřeba, zaujetí, vztek, otázka sebelásky a toť vše", říká Ponge ke své metodě v textu zvaném Karafiát z roku 1946 a dodává: „Nepovažuji se za básníka. Myslím, že moje vidění je docela běžné."