Friedrich Reinhold Kreutzwald

Friedrich Reinhold Kreutzwald (26. 12. 1803 Jõepere - 25. 8. 1882 Tartu) byl estonský básník, publicista, prozaik, významný buditel a organizátor estonského národního života. Nejdříve dělal učitele, aby pak odešel studovat medicínu na Tartuskou univerzitu. V té době se zajímal také o estetiku a literaturu. Na univerzitě fungoval kroužek estonské kultury, jehož duchovním otcem byl F. R. Faehlmann (1798 - 1850), estonský lékař, filolog a sběratel estonských národních pohádek, a do něhož Kreutzwald vstoupil. Kreutzwald se s Faehlmannem velmi spřátelil. Korespondence mezi nimi probíhající byla dokonce roku 1936 v Tartu vydána pod titulem Faehlmann ja Kreutzwaldi Kirjarahetus. Kreutzwald poté prováděl lékařskou praxi ve Võru a následně v Tartu, kde pokračoval opět ve své kulturní činnosti. Jeho počáteční literární tvorba především vycházela z německých předloh pro osvětovou činnost. Nejznámější jsou Kmotra liška (est. Reinuvader rebane, 1850) a Svět a leccos, co s ním souvisí (est. Maailm ja mõnda, mis seal sees leida on, 1848 - 1849). Velké přátelství s Faehlmannem ho nato přivedlo ke studiu a sběratelství estonských národních pohádek. Z toho vzešel výbor Eesti rahva ennemuistesed jutud (1866), který vyšel i česky jako Báchorky ze země tisíce ostrovů roku 2000. Nejvěhlasnější Kreutzwaldovou prací je však veršovaný epos Kalevipoeg (1861), který byl u nás vydán ve zkrácené verzi roku 1959 pod titulem Syn Kalevův. Úkolem této knížky bylo posílit národní hrdost a dodat lidem naději. Kalevipoeg i výbory pohádek bohužel zastiňují Kreutzwaldovu ostatní tvorbu. Psal např. básně jako Písně viruského barda (est. Viru lauliku laulud, 1865), jež byly inspirovány krásou přírody a byly psány aliteračním veršem starobylých estonských národních písní. Stejně tak byla napsána i poema Válka (est. Sõda, 1854), kde se popisují události za Krymské války. Po jeho smrti se roku 1885 vydala ještě báseň Lembitu.