Václav Kaplický
28. srpen 1895 – 4. říjen 1982
Václav Kaplický (28.8.1895 – 4.10.1982) byl český prozaik, publicista, autor beletristických kronik z českých dějin a legionářské prózy. Především je znám jako autor historické beletrie. Narodil se na samotě Červený Dvůr v rodině nájemce statku. Otec však záhy onemocněl a rodina se odstěhovala do Tábora, kde obživu obstarávala hlavně matka ručními pracemi a různými službami v domácnostech.
Václav Kaplický ukončil střední vzdělání na táborské reálce maturitou. Po studiu pracoval jako dělník na železnici. V roce 1915 byl odeved do války a na haličské frontě se dostal do zajetí.
Na Ukrajině v zajateckém táboře v Berdičevu vstoupil do československých legií. V červenci 1917 se účastnil bitvy u Zborova, byl uvězněn u Vladivostoku a domů se vrátil v roce 1919. Začal pracovat v levicovém Svazu československých legionářů, potom na ministerstvu obrany.
Od roku 1922 působil Václav Kaplický jako redaktor v nakladatelstvích, z nichž některá i řídil, např. Pokrok, Melantrich, Čin aj. Tehdy se seznámil s řadou spisovatelů, zvlášť blízké přátelství navázal s J. Horou. Na jeho radu se začal pokoušet o nenáročnou beletrii pro lidového čtenáře.
Kaplický byl zakládajícím členem Společnosti pro kulturní a hospodářské sblížení s novým Ruskem. Na konci 30. let vystupoval energicky proti fašistickým tendencím šířícími se i mezi legionáři. Byl kritickým Masarykovým stoupencem.
Václav Kaplický zemřel v roce 1982 a byl pohřben mezi českými spisovateli na Vyšehradě v Praze.