Václav Kaplický Knihy

Obsahuje 280 Alšových ilustrací národních písní a říkadel.

Román vypráví o čarodějnických procesech ve Velkých Losinách a v Šumperku v 17. století. Inkvizitor nechává upalovat ženy, u kterých se objeví nějaký náznak čarodějnictví, např. zaříkávání. Oběti postupně vybírá tak, aby zlikvidoval názorové odpůrce a bohaté lidi, jejichž majetek by se pak mohl zkonfiskovat. Přiznání vynucuje mučením. mezi oběti procesů se postupně dostanou i kněz a šlechtic, hájící nespravedlivě odsouzené a ukazující na nelidské metody výslechů. Podle románu natočil Otakar Vávra slavný film.

Mírem vestfálským roku 1648 skončila sice třicetiletá válka, ale neskončilo naprosto utrpení českého lidu. Naopak. Mír utvrdil i mezinárodně vítězství Habsburků v českých zemích a rozhodl na staletí boj uvnitř třídy feudálů - boj trvající od dob husitských - ve prospěch pánů. Dvoudílný román V. Kaplického je obrazem společnosti v době nejhlubšího temna, na sklonku 17. století. 5. vydání

Národní umělec Václav Kaplický tíhl k husitství už od dětství, neboť s krajem táboritů je spojen od svého zrození. Světlo světa spatřil totiž na samotě Červený Dvůr v domku postaveném z kamenů pobořeného Kozího Hrádku – místa, kde kázal Jan Hus. Zřejmě proto už ve svém prvnímhistorickém románu Kraj kalicha sáhl po látce z husitství a vrací se k ní opět po více než dvaceti letech v Táborské republice, jež je autorovým dílem nejzávažnějším i nejrozsáhlejším. Po mnoho let shromažďoval autor obsáhlý materiál, na jehož základě vytvořil myšlenkově bohatý, mohutný celek románové kroniky. Zachytil v ní dramatické události, které v letech 1420–1452 probíhaly v centru nejradikálnějšího křídla husitské revoluce, jímž byl tehdejší Tábor. Kaplický zde však nezobrazil pouze život v tehdejším Táboře, ale vykreslil i situaci celé země a přispěl tak osobitým způsobem k vytvoření představy jedné z nejslavnějších epoch naší národní historie.

Povídky, které popisují život obyčejných lidí za 2.světové války v českých městech a na vesnicích. Občas na sebe povídky navazují.

"Ještě nehřmí" není nic jiného, než pohádka o mladých lidech, nad nimiž se slitovává život. Sjednocují se tu dvě vzácní spisovatelské vlastnosti: satira a citovost, proto toto dílo vyjadřuje osobnost Kaplického co nejplněji a ukazuje, čím tento autor ve skutečnosti je: romantickým satirikem. Román popisuje historii jedné třídy střední školy venkovského města. Čtenář dušemi studentů hledí do světa.

Františka Kramosila pouští z vězení za to, že stávkoval v továrně, kde pracoval. Vrací se domů do Hůrky za svou ženou a třemi dětmi. Po smrti své ženy odjíždí s dětmi do Augšpurku, kde si najde místo v jedné továrně. Bydlí u paní Rosenmüller, která si zamiluje jeho děti, ale vychovává je příliš silně pro náboženství. Jednoho dne přijdou v továrně na to, že je František socialista a vyhodí ho z továrny. Vrací se zpět do vlasti, ale jeho cesta domů končí neslavně.

Patnáct drobných historických povídek vypráví, vedle několika příběhů o popravě posledního hejtmana táborského, o útěku mladého Viléma Zajíce z Házemburka z řad křižáckých žoldnéřů, o králi Václavovi IV. a jiných postavách z českých dějin, hlavně o životě prostého, poddaného lidu, vysávaného robotou, dráby a šlechtou.

Satirický obraz maloměšťáků vystupňovaný až do grotesknosti přechází do humoristicky pojaté idyly.

Osudné následky pražské defenestrace a povstání českých stavů a bitvy na Bílé Hoře jsou hlavním námětem románu.