Friedrich Heinrich Jacobi Životopis
Friedrich Heinrich Jacobi byl vlivný německý filozof a literární osobnost, který kritizoval osvícenské myšlení za jeho údajné sklony k nihilismu. Místo spekulativní racionality obhajoval víru a zjevení, čímž předjímal moderní kritiky sekulární filozofie. Jacobi se ve svých literárních dílech snažil o smíření osvícenského individualismu se společenskou odpovědností. Jeho práce se zasazovala o rovnováhu mezi osobní svobodou a nutností kolektivního závazku.
Friedrich Heinrich Jacobi (25. ledna 1743 Düsseldorf – 10. března 1819 Mnichov) byl německý spisovatel a filosof, kritik novověkého racionalismu, zejména Spinozy, Kanta a Mosese Mendelssohna. Vytýkal jim, že úpornou snahou o rozumové vysvětlování a dokazování podrývají lidskou svobodu i víru v Boha. Ve svých polemikách zavedl označení nihilismus.
Jacobi pocházel z bohaté židovské obchodnické rodiny a na rozdíl od staršího bratra Johanna Georga, který se stal básníkem, byl určen k obchodnické kariéře. Jako mladý muž byl poslán na zkušenou do Ženevy, kdy se však stýkal hlavně se spisovateli a četl spisy francouzských osvícenců, zejména J.-J. Rousseaua a Voltaira. Roku 1763 se vrátil do Düsseldorfu, oženil se a převzal vedení otcovy firmy. Roku 1770 však firmu opustil a zastával politické funkce v knížectví Jüllich, kde se vyznamenal úsilím o společenské reformy i finančními schopnostmi. Na jeho sídle v Pempelfortu u Düsseldorfu se setkával výkvět německé vzdělanosti, například Herder, Hamann, bratři von Humboldtové, ale také Goethe a Diderot. S řadou z nich Jacobi udržoval dlouholetou korespondenci. Po vzoru časopisu Mercure se France založil roku 1772 s Wielandem Deutscher Merkur, kam Jacobi také přispíval.
Roku 1780 navštívil Lessinga, který mu řekl, že jediná skutečná filosofie je Spinozova. Jacobi se jí tedy začal zabývat a roku 1785 publikoval Listy o Spinozově učení, kde Spinozu ostře kritizoval. Kniha vyvolala stejně ostrou odpověď M. Mendelssohna a vedla k dlouhé diskusi, která vzbudila nový zájem o Spinozu. Roku 1793, když vypukla válka s revoluční Francií, Jacobi uprchl do Holštýnska, kde pak téměř deset let žil. Roku 1804 odešel do Mnichova, kde se stal členem nově založené Akademie a od roku 1807 byl jejím presidentem. Roku 1812 se této funkce vzdal a věnoval se přípravě svých sebraných spisů, jejichž dokončení se však už nedočkal: zemřel v roce 1819, šestý díl Sebraných spisů vyšel až 1825.