Frank Tetauer
PhDr. Frank Tetauer, vlastním jménem František Tetauer (31. března 1903, Praha – 15. prosince 1954, Praha) byl český dramatik, prozaik, esejista, divadelní a literární kritik.
Narodil se v Praze – Karlíně v rodině krejčího. V roce 1922 absolvoval reálné gymnazium v Praze a pokračoval ve studiu na Filosofické fakultě University Karlovy v Praze, kde byl žákem Viléma Mathesia a Václava Tilleho. Jeho oborem byla moderní literatura, středem zájmu pak především irská a angloamerická dramatická tvorba. Studijně navštívil Anglii, Francii a Německo. Školu ukončil úspěšně v roce 1926 závěrečnou prací „Filosofie Shawova díla dramatického a jeho předmluv“.
V dalších letech se věnoval především překladům a publicistické činnosti. Již jako student začal v roce 1923 publikovat v literární revui Apollon (tuto později i spoluredigoval), dále publikoval povídky, epigramy, úryvky z vlastních i přeložených dramat, literární a divadelní recenze a teoretické stati např. ve Studentském časopise, Lidových novinách, Panorámě, Hostu, Rozhledech po literatuře a umění, Literárních novinách, Listech pro umění a kritiku, Tribuně, Tvorbě, Právu lidu, Rozpravách Aventina, Lumíru, Městských divadlech pražských, Ročence Kruhu sólistů Městských divadel pražských, Národním a Stavovském divadle, aj.[1] Od roku 1926 souběžně pracoval pro americké velvyslanectví v Praze jako tlumočník a překladatel. V polovině 30. let začal spolupracovat rovněž s rozhlasem, pro který překládal a upravoval hry např. G. B. Shawa, Eugene O´Neilla a dalších.
Spolupráce se spisovatelem a dramatikem Františkem Langerem jej přivedla do Městských divadel pražských (Divadlo na Král.Vinohradech a Komorní divadlo), kde začal působit od r. 1930 nejdříve jako lektor, od roku 1936 pak ve funkci dramaturga. Uváděl mnohé premiéry českých autorů, mj. Karla Čapka, Fráni Šrámka, Viktora Dyka, Františka Langra a významných klasiků světových, např. W.Shakespeara, G. B. Shawa, Maxima Gorkého, Charlese Dickense, J. W. Goetha a dalších.
Od poloviny 30. let byla jeho vlastní dramatická tvorba uváděna nejen na Vinohradech (zde převážně v režii Františka Salzera), ale i ve Stavovském a Národním divadle. V době okupace byl Němci zbaven funkce dramaturga [2], působil však dále jako lektor a podílel se významně na doplnění repertoáru o díla nových českých autorů, např. O. Scheinpflugové, Jana Drdy, Františka Kožíka, Jana Porta, a jiných.
Po válce se zabýval především překladatelskou a spisovatelskou činností. V roce 1947 se podílel na ustavení dramatické sekce Syndikátu českých spisovatelů, od roku 1950 pracoval pro Čs. divadelní a literární jednatelství (Dilia) jako divadelní expert a lektor. Po válce publikoval v denním a odborném tisku, např. v Lidových novinách, Mladé frontě, Práci, Divadle, Lidovém divadle, My 47 apod. Při publikační činnosti používal pseudonymů a šifer Frank Auer, Václav Řada, Josef Schwarz, Josef Vydral, F. T., -ft-, f, -er-.
Je pochován na Vyšehradském hřbitově v Praze.