Jasunari Kawabata
11. červen 1899 – 16. duben 1972
Jasunari Kawabata byl japonský prozaik, jehož úsporný, lyrický a jemně odstíněný styl mu vynesl Nobelovu cenu za literaturu. Jeho díla, charakteristická subtilní elegancí a psychologickou hloubkou, se vyznačují poetickou kvalitou a zkoumají témata samoty, krásy a pomíjivosti. Kawabata mistrně zachycuje vnitřní život postav a často se obrací k přírodním obrazům, aby vyjádřil složité lidské emoce. Jeho vliv na moderní japonskou literaturu je nesmírný a jeho práce si i dnes získávají mezinárodní uznání.
Jasunari Kawabata (japonsky: 川端 康成) patří k nejvýznamnějším japonským prozaikům 20. století. Debutoval ve 20. letech jako člen skupiny tzv. neosenzualistů, zdůrazňujících tradiční smyslové vnímání skutečnosti, a citlivá práce s letmými vjemy, náznakovost a lyričnost zůstaly charakteristickými znaky jeho stylu i v pozdějších dílech. Po krátkých, časopisecky uveřejňovaných povídkách a autobiografickém Deníku šestnáctiletého (Džúrikusai no nikki, 1925, česky 1988) zaujal především lyrickým románem Sněhová země (Jukiguni, 1935, č. 1969), v pozdějších dílech Tisíc jeřábů (Senbazuru, 1949), Hlas hory (Jama no oto, 1954) či Jezero (Mizuumi, 1954) se silněji obrací k domácím kulturním a estetickým tradicím a jejich konfrontaci s poválečnou tváří japonské společnosti. V r. 1968 byl jako první japonský spisovatel vyznamenán Nobelovou cenou za literaturu. V roce 1972 spáchal sebevraždu.
obálka knihy Hlas horyPasekaPraha2002