Sofoklés Knihy

Z jeho díla se zachovalo sedm úplných tragédií a četné zlomky, především ze satyrského dramatu Slídiči, objeveného teprve roku 1912 v egyptských papyrech. Nejmohutnější jsou jeho tragédie z okruhu bájí thébských: Král Oidipús vypravuje na příběhu muže, jenž nevědomky zabil svého otce a žije v manželství s matkou, o nevyhnutelnosti osudu. Oidipús na Kolónu líčí konec jeho strastiplného života a Antigoné zachycuje osudy Oidipovy dcery, která přes zákaz pohřbí svého bratra a pyká za svůj čin smrtí, konflikt svědomí a příkaz otce. Z okruhu bájí homérských čerpal Sofoklés látku k tragédiím Aiás, jež zpracovává dramaticky sebevraždu hrdiny stojícího mravně výš než božstvo, Élektrá, která líčí osud Agamemnonovy dcery Élektry a pomstu Orestovu, a Filoktétés, jež předvádí psychologicky podaný příběh jednoho z homérských hrdinů. Poslední ze zachovaných tragédií, Tráchíňanky, líčí Hérakleovu smrt a jí předcházející rodinný konflikt. Sofoklés jako stále hraný dramatický básník náleží k nesmrtelným postavám světové vzdělanosti a jeho dílo k největšímu kulturnímu odkazu antiky. Souborně vychází v češtině poprvé.

Mykénský král Agamemnón byl po návratu z trójské války zavražděn manželkou Klytaiméstrou a jejím milencem Aigisthem, jenž se s ní pak oženil a stal se králem v Mykénách. Agamemnónova dcera Élektrá poznala, že i jejímu bratru Orestovi hrozí smrt z matčiny ruky. Vyslala ho proto se starýmpěstounem k fóckému králi Strofiovi. Élektrá velice truchlí a touží pomstít smrt svého otce a nedočkavě očekává návrat bratra. Orestés skutečně po několika letech přichází s přítelem Pyladem a pěstounem do Mykén, aby lstí potrestal otcovy vrahy.

Dvě antické tragédie s ústředními ženskými hrdinkami z pera starořeckého dramatika o pomstě, spravedlnosti i zodpovědnosti člověka k člověku, vychází v překladu Ferdinanda Stiebitze jako 62. svazek.

Nový český překlad tragédie, zpracovávající starou báji o krutém životním údělu muže, který nevědomky zabil svého otce, oženil se s vlastní matkou a svými vinami si život proměnil v nepřetržitý řetězec utrpení. V doslovu usiluje překladatel o postižení společenského a ideového dosahu tragédie v době jejího vzniku i o osvětlení těch jejích rysů a prvků, kterými především hovoří k čtenáři a posluchači dneška.

Jedna z nejdokonalejších a nejznámějších antických tragédií, o neodvratné síle osudu, vychází v klasickém překladu Ferdinanda Stiebitze jako 65. svazek edice D. Král Oidipus se z věštírny dozví, že mor, který sužuje Théby, má konkrétní příčinu. Žije tu totiž vrah předchozího krále Laia. Oidipus se rozhodne, že vraha vypátrá, ale věštec označí za vraha jeho. Oidipus nevěří, ale po dalším pátrání zjistí krutou pravdu. Po narození měl být Oidipus usmrcen, protože věštba určila, že v dospělosti zabije svého otce a za manželku si vezme svou matku; tak se však nestalo.

Antigona pohřbí svého bratra i přes zákaz krále Kreona, který se obětavě, ale poněkud umanutě snaží obnovit blahobyt morem zdevastovaných Théb. Je chycena a poslána na smrt. S tím nesouhlasí její snoubenec, syn krále Kreona, Haimon, a tak spáchá sebevraždu. Když se to dozví jeho matka, taktaké spáchá sebevraždu. Králi Kreonovi nezbude vůbec nic. Takto je potrestán za svoji pýchu, která i jeho dobré skutky proměnila v zaslepené. Sbor je vypravěčem. Posouvá děj dopředu a je i rádcem krále, ale je nejednotný. Část sboru souhlasí s tím, aby poslal Antigonu na smrt, druhá část včetně věštce by nechala Antigonu jít. Druhá část sboru by dovolila i pohřbít druhého bratra. S tím král nesouhlasí a řídí se podle sebe a první části sboru. Antigona je dcera bývalého krále. Snaží se o to, aby oba bratři měli stejná práva. Ráda by měla i podporu sestry, ale k ničemu ji nenutí. Její společný rys s králem je, že si myslí, že dělá správnou věc a že je podobně neústupná.

Antigona pohřbí svého bratra i přes zákaz krále Kreona, který se obětavě, ale poněkud umanutě snaží obnovit blahobyt morem zdevastovaných Théb. Je chycena a poslána na smrt. S tím nesouhlasí její snoubenec, syn krále Kreona, Haimon, a tak spáchá sebevraždu. Když se to dozví jeho matka, taktaké spáchá sebevraždu. Králi Kreonovi nezbude vůbec nic. Takto je potrestán za svoji pýchu, která i jeho dobré skutky proměnila v zaslepené. Sbor je vypravěčem. Posouvá děj dopředu a je i rádcem krále, ale je nejednotný. Část sboru souhlasí s tím, aby poslal Antigonu na smrt, druhá část včetně věštce by nechala Antigonu jít. Druhá část sboru by dovolila i pohřbít druhého bratra. S tím král nesouhlasí a řídí se podle sebe a první části sboru. Antigona je dcera bývalého krále. Snaží se o to, aby oba bratři měli stejná práva. Ráda by měla i podporu sestry, ale k ničemu ji nenutí. Její společný rys s králem je, že si myslí, že dělá správnou věc a že je podobně neústupná.