Sofoklés
Sofoklés, řecky Σοφοκλης, (497/496 př. n. l., Athény – 406/405 př. n. l.) byl starořecký athénský dramatik, kněz a politik. Patří k nejvýznamnějším antickým dramatikům, proslul svými tragédiemi, především Antigonou, Élektrou a Králem Oidipem.
Sofoklés byl řecký dramatický básník. Jeho otec Sofillos byl bohatým majitelem podniku na výrobu zbraní. Sofókles dostal v mládí velmi dobré gymnastické a múzické vychování.
Po porážce Peršanů u Salaminy v roce 480 př. n. l. vedl Sofoklés sbor chlapců, který přednášel paian na oslavu vítězství.
Ve svých prvních hrách vystupoval ještě jako herec, avšak podle starořecké tradice přestal hrát pro slabý hlas. Ačkoli dostával Sofoklés mnoho pozvání do jiných měst, kvůli velké lásce k Athénám tato pozvání odmítal.
Sofoklés zastával několik významných úřadů ve službě athénskému státu. V letech 443 - 442 př. n. l. byl ve sboru pokladníků athénské říše (sbor helénotamiů), v letech 441 - 440 př. n. l. byl jmenován jedním z deseti nejvyšších vojenských úředníků (stratégů) a zúčastnil se po Periklově boku války proti Samu. V roce 413 př. n. l. byl zvolen do kolegiaty. probúlů, jimž byla po porážce athénského vojska na Sicilii svěřena mimořádná moc.
Jako kněz démona Halóna se Sofoklés v roce 420 př. n. l. spoluúčastnil při uvedení kultu Asklépiova do Athén. Za své zásluhy o tento kult byl Sofoklés po své smrti uctíván jako hérós Dexión.
Sofoklův syn Iofón obvinil svého otce, který byl již ve vysokém věku, z duševní slabosti a žádal, aby byl zbaven svéprávnosti. Sofoklés vyvrátil synovo tvrzení tím, že přednesl před soudem píseň na Athény ze své poslední tragédie, kterou právě napsal.