Michael Grzimek
Michael Grzimek přišel na svět 12. dubna 1934 jako druhorozený syn veterináře a zoologa Bernharda Grzimka. Jeho otec se po válce stal ředitelem ZOO ve Frankfurtu nad Mohanem a začal se ve velké míře zajímat o život divokých afrických zvířat, v čemž mu byl Michael už od útlého dětství nápomocen.
Už jako dítě se zajímal o otcovy pokusy se psy a vlky a v necelých šestnácti letech jej poprvé doprovázel na cestě do Afriky. Jeho zbraněmi byl vždy pouze fotoaparát a filmová kamera – a byl to právě on, kdo otce přesvědčil, že by měl svou úspěšnou knihu Kein Platz für wilde Tiere (česky Není místo pro divoká zvířata) převést i na filmový pásek. Sice si na výrobu museli půjčit dost peněz, ale vyplatilo se to a film měl nečekaný úspěch. Na berlínském MFF získal hned dva Zlaté medvědy – jako nejoblíbenější snímek diváků a dále pak v kategorii mezinárodní ceny odborníků. Prodal se do více než 60 zemí světa a vydělal svým tvůrcům hodně peněz. Ty byly hned použity na financování další expedice a také na nákup pozemků, které daly základ pozdější rezervaci Serengeti v tehdejší Tanganice (dnes Tanzanii). Zbylo i na nákup nového letadla typu Dornier Do 27.
Aby vypadalo přirozeně a zbytečně neplašilo zvěř, bylo opatřeno maskovacími pruhy, podle kterých pak bylo nazýváno „létající zebrou“. Právě s ním vyrážel pilot Michael na své výpravy nad africké pláně, teď už nejenom jako fotograf a kameraman. Jeho úkolem bylo zdokumentování početného stavu zvířat, způsobu jejich života a navržení hranic nově vznikajícího národního parku.
Michael Grzimek byl v té době už ženatý, měl malého synka a těšil se na narození druhého dítěte – to už mu ale nebylo souzeno nikdy spatřit. 10. ledna 1959 se jeho letadlo srazilo se supem a zřítilo se nedaleko kráteru sopky Ngorongoro. Pilot neměl šanci přežít... Ještě tentýž den byl Michael Grzimek pohřben poblíž místa svého skonu a později byl na jeho hrobě vládou státu Tanzanie postaven vysoký jehlancový pomník s nápisem:
Všechno, co měl, i svůj život, věnoval ochraně divoké africké zvěře.