Josef Micka

Celým jménem Josef Ladislav Micka, nar. 14.8. 1903 v Praze, zemřel 2.9. 1993 tamtéž, houslista a hudební pedagog, patří k výjimečným osobnostem české houslové pedagogiky.Po maturitě na reálném gymnáziu pokračoval ve studiích na Pražské konzervatoři v houslové třídě prof. Bastaře. Byl vynikajícím sólistou, ale od začátku se velkou měrou věnoval i komorní hře. Ve dvacátých letech 20. století založil se svými spolužáky velmi úspěšné kvarteto. Po absolutoriu Pražské konzervatoře získal Josef Micka stipendium Československé vlády a díky tomu mohl ještě rok studovat na École de musique v Paříži u prof. Jacquese Thibauda. Tento pobyt byl velmi podnětný i pro pedagogickou činnost, která se postupem času stala hlavní životní náplní Josefa Micky. Při své náročné pedagogické a koncertní činnosti vystudoval ještě před druhou světovou válkou hudební vědu a psychologii na Karlově univerzitě. Profesorem Pražské konzervatoře byl od roku 1939 a současně byl až do roku 1945 členem České filharmonie.

Od roku 1946 pedagogicky působil na pražské HAMU, ale o dva roky později z ní musel kvůli svému odmítavému postoji k tehdejšímu politickému vedení odejít. O návrat na HAMU se pokusil v roce 1969, ale i přes vynikající posudky některých tamějších profesorů mu působení na této škole nebylo umožněno.

Josef Micka vychoval řadu sólistů i komorních hráčů ( např. Václav Neumann - pozdější šéfdirigent ČF-, Petr Messiereur, Petr Škvor, Václav Hudeček, Jiří Panocha, Pavel Zejfart, Magdalena Micková, Eva Bublová, Jan Opšitoš a řada dalších) . K jeho největším úspěchům patří tři soubory, které vychoval a které si získaly slávu u nás i ve světě - Smetanovo, Talichovo a Panochovo kvarteto.

Josef Micka je také autorem mnoha publikací a článků o houslové proble­matice, z nichž k nejznámějším a nejvýznamnějším patří metodické dílo „Hra na housle" a „Škola hry na housle pro začátečníky", na níž pracoval se svou dcerou Magdalenou Mickovou.