Viktor Kotrba

Narozen 7.5.1906 v Günzburgu (Německo), zemřel 3.9.1973 v Praze. PhDr., CSc., ing. architekt, publikace z oboru výtvarného umění.

Vedle praxe i teorie památkové péče se zabýval především českou gotickou a barokní architekturou. Zvláštní badatelskou pozornost věnoval dílu a osobnosti Petra Parléře. Vědeckou publikační činnost zahájil V. Kotrba až po svém nástupu do Státního památkového úřadu roku 1940. Uveřejňoval ve Zprávách památkové péče články většinou menšího rozsahu věnované památkám, kterými se při své praxi zabýval – např. kostelu Panny Marie v Jablkynicích, kostelu Nejsvětější Trojice v Sezemicích, bývalému klášteru sv. Jana pod Skalou, či nástěnným malbám v Lučici u Havlíčkova Brodu. Později se v souladu se svým vzděláním zaměřil pouze na architekturu - a to především gotickou a barokní. Z české gotické architektury se nejvíce zabýval osobností a dílem P. Parléře, problematikou cihlové architektury, dále pozdně gotickou jagellonskou gotikou (osobností Wendela Roskopfa, Hanse Spiesse), ale i čistě teoretickými problémy. Z českého barokního umění V. Kotrbu nejvíce zaujala problematika barokní gotiky spojená s osobností J. B. Santiniho, ale zabýval se také dílem K. I. Dienzenhofera a dalších barokních architektů (např. Martina Reinera). Mimo těchto svých hlavních badatelských zájmů se věnoval i dalším tématům – např. stavebnímu vývoji měst, problematice památkové péče, architektuře dalších období (především románské, renesanční a manýristické), stavbě Pražského hradu a spolu se svým bratrem také dílu Mistra Pavla z Levoče.