Na historických faktech založená studie podává rozbor literárně teoretických bojů, které probíhaly ve 20. letech v SSSR mezi stoupenci formalistické školy a rodící se marxistickou kritikou. Autor, přímý účastník literárního dění ve 20. letech u nás, objasňuje též ideové kořeny pražského literárního strukturalismu a jeho vztahu k ruským formalistům. Podle autorových slov „chce kniha podnítit výměnu názorů, proto má také vědomě polemický charakter“.
Podle 8. autorizovaného německého vydání s předmluvami Karla Marxe a Bedřicha Engelse.
6. vydání (Dějin Svazu Komunistů), 21. české vydání (Manifestu Komunistické strany)
Autor se zabývá rozdílným postavením a chápáním umění v kapital. společnosti a v naší dnešní lid. demokratické společnosti. Kapitalismus učinil vše, i umění, předmětem obchodu. Autor podrobně probírá společenskou funkci uměnívjednotlivých společen. formacích. Teprve socialismus umožňuje pravý poměr k umění, osvobozuje hospod. jak umělce, tak i vnímatele a umění se může stát spolutvořitelem nové lepší společnosti.
