Ladislav Štoll Knihy

Jádro svazku tvoří studie, podle níž je knížka pojmenována.

Na historických faktech založená studie podává rozbor literárně teoretických bojů, které probíhaly ve 20. letech v SSSR mezi stoupenci formalistické školy a rodící se marxistickou kritikou. Autor, přímý účastník literárního dění ve 20. letech u nás, objasňuje též ideové kořeny pražského literárního strukturalismu a jeho vztahu k ruským formalistům. Podle autorových slov „chce kniha podnítit výměnu názorů, proto má také vědomě polemický charakter“.

Prvýkrát vyšiel v Londýne 21. februára 1848 ako samostatné dielo na 23 stranách, napísaný Karlom Marxom a Friedrichom Engelsom ako program Zväzu komunistov. Od marca do júla 1848 bol publikovaný v nemeckých emigrantských novinách „Deutsche Londoner Zeitung”. Nemecká verzia vyšla v Londýne ako brožúra na 30 stranách, s opravami chýb a zlepšenou interpunkciou. Tento text sa stal základom pre ďalšie vydania. V tom istom roku bol preložený do viacerých jazykov, pričom mená autorov sa prvýkrát objavili v roku 1850 v anglickom preklade. V roku 1872 vyšlo nové nemecké vydanie s drobnými autorskými úpravami a predslovom od autorov. Následné nemecké vydania z rokov 1883 a 1890 sa už objavili pod titulom Komunistický manifest. Prvé ruské vydanie vyšlo v roku 1868, avšak s prekrúteným obsahom. Opravené vydanie v preklade Plechanova z roku 1882 prispelo k šíreniu myšlienok v Rusku. Po Marxovej smrti vyšlo viacero revízií, vrátane anglického prekladu z roku 1888, redigovaného Engelsom. V roku 1885 bol zverejnený francúzsky preklad, ktorý skontroloval Engels. Engels tiež napísal predslovy k poľskému a talianskemu vydaniu. Manifest vyzýva komunistov, aby otvorene prezentovali svoje názory a ciele, čím reaguje na obavy z komunizmu, ktoré vyjadrujú mocnosti starého kontinentu.

6. vydání (Dějin Svazu Komunistů), 21. české vydání (Manifestu Komunistické strany)

Autor se zabývá rozdílným postavením a chápáním umění v kapital. společnosti a v naší dnešní lid. demokratické společnosti. Kapitalismus učinil vše, i umění, předmětem obchodu. Autor podrobně probírá společenskou funkci uměnívjednotlivých společen. formacích. Teprve socialismus umožňuje pravý poměr k umění, osvobozuje hospod. jak umělce, tak i vnímatele a umění se může stát spolutvořitelem nové lepší společnosti.

První rozsáhlejší krit. rozbor duch. dramatu boje za čes. poesii v letech 1918-1948. Odhaluje střetání zákl. vývoj. tendencí v oblasti naší poesie, zápas za nový, vyšší společen. řád v tvorbě č. básníků. Štoll vysoko vytyčil úlohu S.K. Neumanna, který se dovedl probojovat všemi zmatky a vykročit v čelo socialist. poesie. Pozornost pak věnuje zákrutům básnické cesty Nezvalovy. Vysoko pak rýsuje význam J. Wolkera a konstatuje pak, že proletář. poesii na scestí kosmopolitismu, směrem k poetismu a reakč. surrealismu svedl K. Teige. Na dvou taženích proti Wolkerovi (1925, 1934) nachází stopy Halase, který se stal mluvčím nálad č. inteligence konce let 20. a 30. Štoll vidí v dvojici Wolker - Halas typic. antipody epochy. Na Halasovu chorob. skepsi a hořké rozčarování navazují pak dekadent. a rozklad. tendence existencionalist. kritika V. Černého i katol. skupiny B. Fučíka.

Zdeněk Nejedlý v tomto díle nahlíží na dějiny české očima komunisty ovlivněného Leninským hnutím v Sovětském svazu.

Projev na celostátní konferenci Svazu československých spisovatelů konané ve dnech 1.–2. března 1959

Komunistický manifest byl vydán v roce 1848 Karlem Marxem na sjezdu komunistů v Londýně.

Projev na celostátní konferenci Svazu československých spisovatelů konané ve dnech 1.–2. března 1959

Studie o životě F. X. Šaldy, v níž se nejedná o ryze odborné pojednání o některém Šaldovo životním období nebo o nějaké jeho konkrétní práci, „dává nahlédnout do hry vnitřních sil, utvářející podobu velkého českého kritika“.

Projev na celostátní konferenci Svazu československých spisovatelů konané ve dnech 1.–2. března 1959

Články, vzpomínky a výňatky z korespondence Marxových žáků, současníků a členů rodiny přibližují dospělejší mládeži hlavní zásady Marxova učení, popisují jeho metodu práce a studie, seznamují s poměry, v nichž žil, a přibližují jeho lidské vlastnosti a rodinný život.

První rozsáhlejší krit. rozbor duch. dramatu boje za čes. poesii v letech 1918-1948. Odhaluje střetání zákl. vývoj. tendencí v oblasti naší poesie, zápas za nový, vyšší společen. řád v tvorbě č. básníků. Štoll vysoko vytyčil úlohu S.K. Neumanna, který se dovedl probojovat všemi zmatky a vykročit v čelo socialist. poesie. Pozornost pak věnuje zákrutům básnické cesty Nezvalovy. Vysoko pak rýsuje význam J. Wolkera a konstatuje pak, že proletář. poesii na scestí kosmopolitismu, směrem k poetismu a reakč. surrealismu svedl K. Teige. Na dvou taženích proti Wolkerovi (1925, 1934) nachází stopy Halase, který se stal mluvčím nálad č. inteligence konce let 20. a 30. Štoll vidí v dvojici Wolker - Halas typic. antipody epochy. Na Halasovu chorob. skepsi a hořké rozčarování navazují pak dekadent. a rozklad. tendence existencionalist. kritika V. Černého i katol. skupiny B. Fučíka.

Výběr z teoretických prací je sestaven převahou z podstatných partií spisu "Anti-Gide" a pak z úryvků projevů, jež byly otištěny od r . 1919 do r. 1937 v časopisech Červen, Proletkult a Tvorba a v publikaci"ČeskoslovenskoSovětskému svazu k 20. výročí". Na závěr je přiložen příspěvek L.Štolla k diskusi o A. Gidovi a jeho knížce "Návrat ze Sovětského svazu" z roku 1937. Neumann i Štoll tu formulují, v čem spočívá socialistická akomunistickáspolečnost a její ideje.

Projev na celostátní konferenci Svazu československých spisovatelů konané ve dnech 1.–2. března 1959