Gennadij Gor
Gennadij Samojlovič Gor, rusky: Геннадий Самойлович Гор (28.1.1907 — 6.1.1981) byl ruský sovětslý prozaik, básník a spisovatel sci-fi, historik umění, odborník na západní literatury, folklorista. Napsal mnoho vědecko-fantastických románů, novel a povídek. V jeho první sci-fi knize Dokučlivij sobesednik (Obtížný společník. 1961; č. jako Rozpečetěný čas, 1963) se prolínají tři epochy: epocha prvobytného člověka, naše současnost a velmi vzdálená budoucnost, která je tu představována Astronautem a jeho rodnou planetou. Autor se zde pokouší pochopit smysl věčného toku času a poslání krátkého a úzce determinovaného bytí člověka. G. se snaží přistoupit k tajemství času i prostoru z různých stran a dovedně k tomu využívá řady postav a jevů. V struktuře díla nemá místo napínavý děj – napětí je v oblasti filozofické myšlenky. Neméně náročné jsou i další jeho práce Strannik i vremja (Poutník a čas, 1962; č. 1964) a Gosti iz Uazy (Hosté z Uázy, 1963; č. 1964), věnované filozofickému promýšlení otázek vztahu člověka k času a s tím spojeného problému paměti, práva člověka na nesmrtelnost. Z jiného aspektu přistupuje Gor k těmto námětům v novele Elektronnyj Melmont (Elektronický Melmonth, in: V mire priključenij i fantastiki, 1964; s. in: Purpurová múmia, 1973) a Skitalec Larvef (Bludný poutník Larvef, in: NF povesti, 1966). Další Gorovy novely Geometričeskij les (Geometrický les, 1973; č. 1977) a Izvajanije (Socha, 1972) jsou věnovány problémům vzájemného vztahu vědy a umění a záhadám umění, zejména jeho schopnosti zastavit v uměleckém díle čas a vytvářet čas nový, čas uměleckého díla. Česky a slovensky vyšly jeho povídky též v antologiích Maják na útesu delfínů (1983), Chlapík z pekla (1986), Severná hviezda (1987) a Hledání budoucího času (1985). Výb. bibl.: Gliňanyj papuas (Hliněný Papuánec, 1966), Fantastičeskije povesti i rasskazy (Fantastické povídky a novely, 1970), Volšebnaja doroga (Kouzelná cesta, 1978), Pjať uglov (Pět rohů, 1983).
www.legie.info NeffOlša – Encyklopedie literatury sci-fi