Gyula Hernádi

Narodil se 23. srpna 1926 v Rusovcích na jižním Slovensku. Koncem druhé světové války byl odveden na frontu, roku 1945 se dostal do ruského zajetí, do vlasti se vrátil 1947. V rámci vysokoškolských studií se věnoval mj. medicíně a ekonomii, později pracoval jako úředník. 1979–1983 byl hlavním dramaturgem divadla Népszínház v Budapešti, 1983–1985 se stal uměleckým vedoucím slavného divadla Józsefa Katony v Kecskemétu. 1991 patřil k zakladatelům Nezávislého svazu maďarských spisovatelů, jehož se stal předsedou. Od roku 1992 byl členem Maďarské umělecké akademie.

Svou literární dráhu zahájil roku 1955 básněmi, proslavil se však jako prozaik, především sbírkou novel zpracovávající zážitky z ruského zajetí (Deszkakolostor – Klášter z prken) a románem Péntek lépcsőin (Na schodech pátečních). V tvorbě Hernádiho můžeme sledovat posun od determinismu a existencialismu přes groteskní vidění světa a historicko-politické paraboly až k prvkům hororu a utopie.

Širokému publiku se stal známým rovněž jako autor filmových scénářů pro režiséra Miklóse Jancsó, s nímž spolupracoval od šedesátých let. Napsal na čtyřicet scénářů.

Za svou literární činnost získal mj. Cenu Attily Józsefa (1976) a Lajose Kossutha (1999), roku 1996 obdržel vyznamenání Střední kříž Maďarské republiky.