Jindřich Šámal

Jindřich Šámal se narodil 10. července 1902 v Českých Budějovicích jako syn drobného řemeslníka. Po ukončení českobudějovického gymnázia absolvoval na Karlově univerzitě nejprve studium práv a později filozofickou fakultu, obor dějiny umění. V roce 1946 obhájil disertační práci na téma Barokní cykly svatováclavské – jejich význam v obraze sv. Václava. Prvním zaměstnáním J. Šámala byl ve třicátých letech Okresní úřad v Českém Krumlově, kde pracoval v zemské administrativě. V letech 1936-1951 pracoval jako úředník Ministerstva školství a národní osvěty na odboru umění, v posledních letech pod vedením svého učitele Antonína Matějčka. Od roku 1953 až do odchodu do důchodu v roce 1966 působil v Kabinetu, posléze na Ústavu pro teorii a dějiny umění ČSAV (ÚTDU). Zároveň v letech 1956-1963 vykonával funkci výkonného redaktora časopisu Umění. V době svého působení v ÚTDU se zaměřil zejména na umění 19. a počátku 20. století, na shromažďování pramenů k životu a dílu umělců tohoto období (například J. Strachovský, J. Mánes, A. Bubák J. V. Myslbek a další), k česko-ruským vztahům ve výtvarném umění, a především k dějinám Umělecké besedy. Na toto téma obhájil i kandidátskou disertační práci „Umělecká Beseda a její první velké období 1863 až 1910”. Dalším velkým úkolem Jindřicha Šámala se stalo zpracovávání bibliografií, ať už to byla bibliografie Antonína Podlahy, jeho velkého vzoru, nebo bibliografie v pravidelných přehledech „Bibliographie annotée des ouvrages relatifs a la théorie des beaux-arts” v periodiku ČSAV „Historica” (I-1959 – XV-1968). Publikační činnost obsahovala práce širokého zaměření věnované uměleckohistorickému místopisu a topografii, dále hagiografii a ikonografii. Vydal řadu drobných publikací o sakrálních památkách. V roce 1938 se podílel na odborné přípravě výstavy církevních výšivek a jejího katalogu uspořádané u příležitosti sjezdu Svazu katolických žen a dívek v roce 20. výročí vzniku Československé republiky. Zemřel 8. října 1971 v Praze.