Jaroslav Jan Paulík
PAULÍK Jaroslav Jan (20.02.1895 - 13.05.1945)
Narodil se v Pelhřimově v rodině profesora gymnázia, po absolvování pražské filozofické fakulty a dosažení doktorátu učil moderní filologii na obchodní akademii v Praze. Vedle tohoto občanského povolání byla mnohostranně literárně činný
- jako překladatel, jako redaktor časopisů Prospekt (1930 – 1931), Rozpravy Aventina (1932 – 1934) externě spolupracoval s nakladatelstvím Sfinx, kde připravoval české vydání Larousse. Významnou složkou jeho mnoha činností byla i divadelní a filmová kritika. Již v letech 1925-1927 spolupracoval s deníkem Lidové noviny, kam napsal kritické články a filmové recenze. V roce 1929 spolupracoval s časopisem Signál, kam psal recenze o divadelních představeních v tehdejší Praze. .V letech 1932-1934 také spolupracoval s časopisem Rozhledy po literatuře a umění, kde působil jako filmový referent. Jeho zájem o film , byl dán jeho estetickým vnímáním filmu jako nového způsobu vyjáření a jazykovou průpravou (vystudoval francouzštinu na FFUK). Spolupracoval také s Literární noviny (1938 – 1941),
Kromě toho hodně cestoval – zejména po západní Evropě a severní Africe.
Jeho literární tvorba je poměrně obsáhlá, rozptýlená, ale převážně na stránkách časopisů – jsou to básně, trampské písničky, cestopisné črty, fejetony, literární, filmové a divadelní kritiky a studie. První jeho vydanou knihou byla knížka próz „Zadní Indie“. Následuje první román „Arizona“, jež byl kritikou označen jako první český trampský román. V roce 1931 vycházejí „Sentimentální cesty“ – cestopisné črty z Evropy, Balkánu a Alžíru. Stejně exotický je však pro J. J. Paulíka i půvabný kopec Křemešník, k němuž se jako domovu rád vrací z dalekých cest ve svých fejetonových črtách i v osobním vzpomínání. „Technika flirtu neboli umění nedokonale milovati“ – to je kniha patnácti vtipných a ironických esejí o flirtu a lásce, o muži a ženě.
Pro další román „Utonulá“ si vybral J. J. Paulík místo děje Pelhřimov (Týn). Tento román je maloměstskou historií. Do rodného města situoval i cyklus sedmi povídek „Ošklivá tvář lásky“, kde sleduje chování lidí v mezních situacích i touhu hrdinů milovat život i přes jeho úklady a nepřízeň.
- října 1942 byl J. J. Paulík zatčen gestapem pro podzemní zpravodajskou činnost ve skupině „Věrni zůstaneme“. Po celou dobu svého věznění na Pankráci, v Terezíně, v Golnově a v Drážďanech se projevoval s přímostí a statečností. Byl odsouzen k trestu smrti. 16. dubna 1945 byl odtransportován s velmi slabým srdcem do věznice Drei Berge u Bützova v Německu. Dožil se sice ještě osvobození této káznice, ale 13. května zde na následky útrap zemřel.