Soubor čtyř nejkrásnějších novel dnes již známého autora z let 1956 - 1977. Obsahuje díla: DŽAMILA, SBOHEM, TRPKÝ ŽIVOTE, BÍLÁ LOĎ, STRAKATÝ PES NA BŘEHU MOŘE a také výpověď Autor o sobě. 1. souborné vydání.
Čingiz Torekulovič Ajtmatov Knihy
12. prosinec 1928 – 10. červen 2008
Čingiz Ajtmatov byl autorem píšícím rusky i kyrgyzsky, jehož díla čerpala z folklóru a propojovala jej s moderním životem. Jeho psaní se často zaměřovalo na propojení lidí a zvířat, jak je patrné z románů, kde se legendy a mýty stávají alegoriemi. Ajtmatovův styl zkoumal hluboké lidské emoce a často odrážel složitou historii své vlasti. Stal se klíčovou postavou kyrgyzské literatury, jehož globálně uznávaná díla vyprávějí o venkovském životě a lidských osudech.
Poprvé ve druhé polovině 20. století přitáhl pozornost ke drogové problematice ve Střední Asii kyrgyzský spisovatel Čingiz Ajtmatov, který v jednom ze svých vrcholných románů Placha (česky Popraviště) vykreslil obrázek lidí, kteří se sjíždějí do Střední Asie na sběr „anaši“. Anaša (jinak řečeno konopí) bylo tradiční rostlinou sbíranou či pěstovanou pro domácí použití v regionu, zejména u starší generace. Druhá dějová linie s výrazně ekologickým akcentem zachycuje život vlčí rodiny, kterou lidé nelítostně likvidují.
Starý pastevec Tanabaj nad svým oblíbeným umírajícím koněm Gülsarym rekapituluje svůj dosavadní život. Těžištěm jsou přitom nejen jeho osudy samotné, ale zejména jeho účast na kolektivizaci. Vzpomíná na lidi, s nimiž budoval kolchoz, na své i jejich počáteční nadšení, ale také na pozdější neúspěchy, omyly a křivdy, které toto bouřlivé období provázely.
Svazek obsahuje tři povídky (První učitel, Tváří v tvář, Velbloudí oko), v nichž Ajtmatov opět zachycuje mnohotvárné lidské osudy a strasti a proniká k duši současného člověka, který svou prací a svým cítěním tvoří novou dobu a zároveň je jí sám formován.
Povídka o lásce provdané ženy Džamily a válkou poznamenaného navrátilce z fronty Danijara. Příběh je rámcován dobově Velkou vlasteneckou válkou a místně barvitým prostředím kirgizského aulu. Z ruského překladu kirgizského originálu Джамила otištěného ve sbírce Рассказы,vydané nakladatelstvím Советский писатель, Moskva 1958, přeložila Stáňa Síbrtová. Předmluvu Louise Aragona „Nejkrásnější povídka o lásce“, převzatou z časopisu Культура и жизнь č.7/1959 z ruštiny přeložil Josef Dítě. 1. vydání.
Novela z prostředí Ochotského moře rozvíjí dramatický příběh chlapce, který v průvodu tří lovců vyplouvá poprvé v kajaku na moře a po tragické cestě se vrací sám. Kniha vychází k padesátým narozeninám významného kirgizského spisovatele.
Kirgizský prozaik, vyznamenaný Leninovou cenou za Povídky hor a stepí, vypráví i v této novele milostný příběh dvou mladých lidí, odehrávající se v prostředí Tchien-šanu. Jeho hrdina se v slabé chvíli zpronevěří své ženě a opuštěn jí i malým synkem pozdě pochopí, že tímto okamžikem nenávratně ztratil plnost a štěstí lásky, jaká se v té ryzosti vyskytne jen jednou v životě. Z ruského originálu Topolek moj v krasnoj kosynke přeložila Hana Volfová; Závěrečnou poznámku o autorovi napsal Jiří F. Franěk.
Tragický příběh sedmiletého chlapce opuštěného rodiči, který prožívá trpké dětství v pastevecké vesnici v Kirgizii uprostřed napjatých a nenávistných vztahů dospělých, ponížených před mocí a slabošských před krutými zvyky. Inspirován jedinou světlou postavou - svým dědečkem -vysnívá si chlapec svůj svět, v němž podstatnou úlohu hrají symboly starých kirgizských bájí.
Román, poprvé vydaný pod názvem Stanice Bouřná, obsahuje tři tematické roviny: rovinu mýtu, současnosti (s reminiscencemi stalinského období) a budoucnosti (kosmické lety), které se ale spojují ve chvíli, kdy si člověk uvědomuje, že jeho místo na světě je po boku předků.
