Josef Kolmaš Knihy

Biografický slovník přináší údaje o nejvýznamnějších evropských i mimoevropských objevitelích, mořeplavcích a cestovatelích, kteří přispěli k odstranění „bílých míst“ ze zemského povrchu.

Autobiografie současného, čtrnáctého dalajlamy se dá číst jako poutavé vyprávění prostého mnicha i jako příběh pohnuté tibetské historie 20. století. Tändzin Gjamccho líčí, jak v něm v útlém věku rozpoznali nového dalajlamu, jak vyrůstal pod přísným dozorem svých učitelů v paláci Potála,...

Ojedinělý překlad z tibetského originálu sbírky mysticko-lyrických příběhů a písní nesoucí metaforický název Gurbum aneb Sto tisíc písní (ve skutečnosti je písní kolem dvou set) připisovaných tradicí Milaräpovi. Jógin Mila Žäpadordže přezdívaný Milaräpa (1040 - 1123) patří k nejproslulejším představitelům první generace kagjüpovců v Tibetu. Kagjü (Ústní tradice) je škola vycházející z učení pozdního indického buddhismu (tantrajány) a jejím věroučným jádrem je učení o "velké pečeti" (věnující se pochopení buddhistického pojmu prázdnoty) a Šest Nárópových nauk (soubor meditačních technik). Sbírka je rozdělena do tří oddílů a 58 kapitol, Milaräpa je původcem hlavních myšlenek díla a hlavní postavou reálných příběhů, sestavitelem díla je kagjüpovský autor Cangňon. Gurbum je vedle prozaických narativních pasáží prokládán lyrickými popisy krajiny a poetickými výklady buddhistické Dharmy.

Ústně tradované lyrické a mystické básně a písně poustevníka Milaräpy žijícího v 11. století, čelného představitele kagjüpovské tradice tibetského buddhismu, sestavil do sbírky Gurbum pokračovatel jeho duchovní linie Sanggjä Gjalcchän v 15. století. Milaräpa vedl skromný a jednoduchý život askety a k buddhovství, tj k svatosti, směřoval cestou prostého nazírání věcí a pokorné praxe (v tom ohledu má svůj evropský protějšek ve sv. Františkovi z Assisi). Pro svou nekonvenčnost a jednoduchost představuje jeho duchovní poselství kvintesenci prakticky žitého buddhismu. Po anglickém a italském vydání je český překlad třetím překladem z tibetského originálu do cizího jazyka.

Po Ťü-i, považovaný za významnou postavu klasického čínského básnictví, žil v první polovině devátého století během tchangské epochy, kdy poezie dosahuje vrcholu. Jeho dílo, které se odlišuje od Li Po a Tu Fu, se vyznačuje hlubokým metafyzickým steskem, který se objektivizuje v reálných útrapách lidí, zejména těch, s nimiž se setkává. Poezie se tak zaměřuje na život druhých, což posunuje básníka do pozadí jako lyrického subjektu. Po Ťü-iho pohled spojuje intelektuální potence se sentimentem, což harmonicky doplňuje, podobně jako v pozdním osmnáctém století v Evropě. Tato dvojdomost se projevuje v ironii, verbálním patosu, moralizování a důrazu na kontrast, což přináší překvapení v závěrech jeho veršů. Na rozdíl od Tu Fu, který vyjadřuje smutek, Po Ťü-i vnímá situace jako výčitky. Jeho poezie není tak těsně spjata s bezprostředním světem, což ovlivňuje její kouzlo a stesk. Básníkova osobnost se odráží v jeho silném přiklonu k buddhismu a pečlivém uspořádání veršů do sbírek. Tento český výbor doplňuje již existující svazky a poskytuje unikátní pohled na strádání čínského života prostřednictvím jeho poezie.

Korejský román ze 17. století je snem buddhistického mnicha o životě úspěšného muže a jeho osmi krásných žen, o životě naplněném vojenskými činy, hudbou a poezií.

Rozsáhlejší výbor z dosud málo u nás známé tibetské lidové poezie přináší v deseti oddílech (Odraz měsíce, Tři zlaté kvítky, Voda s mlékem, Ztečení sněžné hory, Sníh ve mně, Vůně tibetských sosen, Studánka, kde jsi pil poprvé,Ohnivá paprika, Černý mrak v bílém, Písně nepovedeného dalajlámy) krátké písně, kterým se říká tangthung-sä. Poezie zapůsobí na dnešního čtenáře neotřelým kouzlem básnivě naivního pohledu na lásku, přírodu, svět a sociálním i satirickým a protináboženským zaměřením.

Reprezentativní výběr čtenářům přibližuje tři významná díla tibetské literatury, zahrnující historickou kroniku buddhistického mnicha a další literární žánry. Překlady, které editor zařadil do publikace, spojuje jazyk originálů a překladatel – profesor Josef Kolmaš, zakladatel československé tibetologie. Kolmaš přispěl k rozvoji tibetologie jako vědecké disciplíny, zejména od 60. let 20. století, a jeho studie o čínsko-tibetských vztazích formovaly směr tibetologického výzkumu. Podle něj by vědec měl být světoobčanem, což znamená aktivní dialog se zahraničními kolegy a přínos nových poznatků. Tato publikace dokládá bohatou překladatelskou činnost profesora Kolmaše. Bajka o ptácích a opicích, jeho první knižní překlad z tibetštiny, vyšla již v roce 1965. Další dva překlady pocházejí z 90. let, kdy se po politickém uvolnění otevřely možnosti pro publikaci jeho prací. Výběr zahrnuje originály Snang-sa-od-de-bum-pai rnam-thar (1958), Bja sprel gtam-rgjud (1957) a Gjalrab salwä melong, které obohacují porozumění tibetské kultuře a literatuře.

Kniha o významném východním guruovi a základech mahájánského buddhismu a duchovní atmosféře Tibetu v době konstituování buddhismu. Komentáře napsal: Květoslav Minařík a studii Na okraj pro české vydání napsal Josef Kolmaš.

Kronika začíná vyprávěním o stvoření světa podle buddhistických legend, na které navazuje tradiční legenda o původu Tibeťanů z opičáka a sklaní rákšasí. Další části kroniky jsou věnovány dějinám Tibetu i okolních oblastí, dále různým postavám, zejména Buddhovi, Songcän Gampovi a Čänräzigovi. Sönam Gjalcchän při psaní kroniky vycházel z ústního podání a starších tibetských pramenů. Kniha byla napsána v roce 1368.