Miroslav Holub

Jeho otec byl právník pracující na ředitelství státních drah, matka byla učitelkou jazyků. Maturoval roku 1943 na plzeňském klasickém gymnáziu a poté byl totálně nasazen, pracoval ve skladu řeziva a na překladovém nádraží. Po druhé světové válce začal studovat na Přírodovědecké fakultě Univerzity Karlovy v Praze, ale roku 1946 přešel na lékařskou fakultu stejné univerzity. V roce 1953 získal titul MUDr. Docházel ovšem také na filozofické a historické přednášky profesora Otakara Matouška, který ho silně ovlivnil. Rok po studiích pracoval jako patolog v nemocnici na Bulovce (1953–1954). Poté nastoupil do Biologického ústavu Československé akademie věd (po jeho rozdělení na tři části v roce 1961 pracoval v jedné z nich, v Mikrobiologickém ústavu). Zde se zabýval zejména imunologií. V roce 1958 získal titul kandidát věd. Hodně cestoval, pobýval v Anglii, Západním Německu, Francii, Irsku, Řecku, Číně, Indii, Izraeli, Austrálii, Mexiku i Spojených státech amerických, kde působil několikrát a jednou dokonce nepřetržitě více než dva roky, v letech 1965–1967. V roce 1970 byl jako "osmašedesátník" z ústavu propuštěn. Z politické nemilosti se vykoupil kajícným rozhovorem v deníku Práce, po němž mohl znovu vědecky pracovat (v pražském IKEMu) i publikovat. V roce 1991 zde získal titul doktor věd. V roce 1994 byl zakládajícím členem Učené společnosti ČR. Literárně debutoval v roce 1958 sbírkou Denní služba (před tím publikoval jen časopisecky) a do současnosti mu vyšlo cca 20 básnických sbírek a výborů. Spisy Miroslava Holuba, rozdělené do čtyř svazků, vydává nakladatelství Carpe diem. Literárně se angažoval kolem časopisu Květen. Přestože se veřejně (v deníku Práce, 1973) distancoval od své předchozí činnosti a tvorby, další sbírku Naopak mohl vydat až roku 1982. Od roku 1994 dva roky vykonával funkci šéfredaktora nepříliš úspěšného časopisu Nová přítomnost. Ke svému uvedení v seznamech spolupracovníků StB se vyjádřil v dopise uveřejněném v knize Osočení (68 Publishers, Toronto), kde tuto informaci označuje jako nepravdivou. Miroslav Holub zůstal dodnes nejpřekládanějším českým básníkem. Jeho dílo bylo přeloženo do 16 jazyků, mezi nimiž je např. turečtina nebo islandština.