Mao Tun

Mao Tun, vlastním jménem Šen Te-chung, byl čínský spisovatel, v letech 1949 až 1964 ministr kultury Čínské lidové republiky. Pocházel ze vzdělanecké rodiny. V letech 1913-1916 studoval na Pekingské univerzitě, kde se seznámil s evropskou literaturou. Poté se stal redaktorem největšího Šanghajského obchodního nakladatelství. Roku 1919 se přidal ke studentskému protestnímu Hnutí čtvrtého května proti rozhodnutí versailleské mírové konference o předání Šantungského poloostrova Japonsku. Hnutí vyvolalo velkou liberalizační vlnu, která uvolnila cestu pro ideje marxismu, ke kterým se brzy přihlásil. Propagoval sovětskou literaturu a proletářské umění a vybral si umělecký pseudonym Mao-tun s významem protiklad, rozpor, protože podle něho toto slovo výstižně vyjadřovalo napětí mezi protikladnými ideologiemi jeho doby. V letech 1925-1927 se aktivně účastnil revoluční činnosti, a když byla roku 1926 ustavena ve Wu-chanu revoluční vláda, přijal místo na ministerstvu informací. Když Čankajšek vládu rozprášil, musel se skrývat. Rozhodl se ale, že literárně zachytí bouřlivou dobu, kterou prožil a během několika měsíců na přelomu let 1927 a 1928 napsal románovu trilogii o osudech čínské inteligence za revoluce Zatmění, která ho vynesla do řad předních čínských spisovatelů. Po několika románech, které nedosáhly úrovně trilogie, napsal roku 1932 své vrcholné dílo, román Šerosvit v širokém záběru zachycující život soudobé čínské společnosti. Během druhé světové války se zapojil do protijaponského hnutí. Po založení Čínské lidové republiky se roku 1949 stal jejím prvým ministrem kultury. Roku 1964 byl však z funkce odvolán a v době Kulturní revoluce byl podrobován kritice. Tuto dobu se mu však podařilo přežít a v sedmdesátých letech byl jedním z představitelů tzv. literatury ran, jejímž nosným tématem byl právě život za Kulturní revoluce.