Gaius Suetonius Tranquillus
Suetonius byl římský historik, jehož nejvýznamnějším dochovaným dílem je sbírka dvanácti životopisů římských panovníků od Julia Caesara po Domitiana. Jeho psaní se zaměřuje na detailní portréty vládců, odhalující jejich osobní charakteristiky a činy, které formovaly Římskou říši. Kromě biografií panovníků se Suetonius věnoval i tématům jako každodenní život v Římě, politika a životy slavných spisovatelů, čímž poskytl cenný vhled do římské společnosti a kultury.
Gaius Suetonius Tranquillus patří k nejznámějším antickým životopiscům, který velmi významně ovlivnil vývoj literatury v Evropě. Přestože je často kritizován, stal se jedním s pilířů evropské biografické literatury. Stopovat Suetoniův život je velmi těžké a záchytných bodů je pramálo. Suetonius se narodil asi v roce 75 a pocházel pravděpodobně z Afriky. Mládí strávil v Římě, působil jako rétor, kněz boha Volcana a za Traiana i jako soudní obhájce. Za vlády téhož panovníka se Suetonius důvěrně spřátelil s další významnou osobou antické vědy Pliniem, jehož dopisy z let 96 - 112 se nám zachovaly. Právě vliv Plinia Mladšího mohl vést k přijetí Suetonia do císařských služeb. Zde zastával u Traiana úřady a studiis (starost o císařské archivy, studium starých císařských výnosů) a další funkci a bibliothecis, která spočívala ve správě knihoven v Římě. Brzy po nástupu Hadriána na císařský trůn se stal Suetonius jeho osobním tajemníkem (119 n.l.). Neměl se z tohoto úřadu dlouho těšit - již za dva roky upadl v nemilost kvůli příliš důvěrným vztahům k císařovně Sabině a byl spolu s mnoha jinými odvolán. Poté se velmi pravděpodobně věnoval jen své spisovatelské práci a studiu, i když je možné, že ho Hadrián ještě omilostnil . Zemřel možná v roce 150 n.l., ale i další data v rozmezí deseti let jsou možná. V předmluvě k českému vydání Životopisů se hovoří o roku 140. Nejznámějším Suetoniovým dílem jsou bezesporu jeho Životopisy císařů (De vita Caesarum) o osmi knihách. Tuto knihu napsal Suetonius na vrcholu své úřednické dráhy v letech 115 - 120 n.l. a věnoval ji prefektu pretoriánské gardy Septiciovi Clarovi. V této knize popisuje Suetonius císaře počínaje Caesarem jakožto zakladatelem dynastie a konče Domitianem. Nejde o žádný souvislý popis historie oné doby - Suetonius se nesnažil popsat celou dobu dvanácti císařů, ale život a dílo těchto "prvních mezi rovnými." Všechny životopisy mají ustálenou podobu: na začátku píše autor o rodině, výchově a mládí, poté pokračuje popisem veřejné činnosti, soukromého života a osobnosti císaře (popis je většinou poskládán naprosto náhodně, dobré činy vedle špatných, ctnosti vedle neřestí atd.) a nakonec zaznamenává vládcovu smrt, pohřeb a závěť. To vše ve formě výčtu bez nějakého jasného osobního názoru (i když je jasně poznat, které císaře pokládá autor za dobré a které ne). Tato forma Suetoniovy práce bývá často kritizována pro svoji úroveň "bulvárního plátku", ale zůstává faktem, že Životopisy císařů byly a jsou velmi úspěšným dílem, které přiblížilo božské císaře prostému lidu. Našlo si i velké množství pokračovatelů, jeho dílo se totiž stalo jakýmsi vzorem pro autory biografií minimálně do středověku. Z díla se nám zachovalo téměř vše, ve středověku byla ztracena předmluva s věnováním a začátek knihy o Juliu Caesarovi. Suetonius nám zanechal i jiná díla. Podobně jako psal o císařích, vytvořil také krátké životopisy nejlepších básníků, historiků, řečníků, filosofů, gramatiků a rétorů nazvaných souhrnně O vynikajících mužích (De viris illustribus). Z tohoto díla se už nezachovalo tolik jako z De vita Caesarum - dochovala se nám většina biografií gramatiků a rétorů a několik upravených životopisů spisovatelů (mj. i Vergilius, Horatius, Lucanus). Ztraceny jsou Encyklopedie zvyků a obyčejů Říma (Roma) a přírodopisná práce Louky (Prata).
antika.avonet.cz