Stanislav Švachouček

Stanislav Švachouček se narodil 12. 01. 1952. Vystudoval pražskou techniku, kterou absolvoval v roce 1975. Poté se oženil a nastoupil do tehdejšího Státního výzkumného ústavu pro stavbu strojů, který sídlil ve známém areálu v Běchovicích. Specializoval se na ultrazvukovou diagnostiku, získal titul kandidáta věd – a vedle toho se věnoval svým koníčkům. Jeho lukostřelba je mezi scifisty pojmem, jen málo z nás ale doopravdy zná Slávkovy úspěchy na tomto poli. Po rozpadu státem řízeného výzkumu pokračoval v oboru, už ale v soukromé firmě. Dnes je zaměstnán v Telekomu, díky předprivatizačním změnám ve firmě ale má v poslední době velmi málo času na mimopracovní aktivity.

Patří k žánrovým klasikům z generačního okruhu Ondřeje Neffa, Josefa Pecinovského a Jaroslava Veise, a jako takový se ve své tvorbě zaměřuje především na sci-fi. Povídky publikoval již v legendárních antologiích Iva Železného Stalo se zítra (Svoboda, 1984) a Návrat na planetu Zemi (Svoboda, 1985); na rozdíl od mnoha svých vrstevníků, kteří na přelomu 90. let tvořit přestali, pokračoval v nově vzniklém časopise Ikarie i později ve sbornících Je dobré být mrtvý (Klub Julese Vernea, 2000) či Časovír (Mladá fronta, 2008). Vlastní sbírku povídek Roboramus vydal v roce 1999 ve Strakách na vrbě. Společně s věhlasným Jiřím W. Procházkou napsali ceněné povídky „Druhý krok Neila Armstronga“ a „Gavril se vrací“, souborně vydané ve sborníku Druhý krok nikam (Brokilon, 2011).