William Hope Hodgson

William Hope Hodgson se narodil 15. listopadu 1877 v Essexském Blackmore End anglikánskému knězi Samuelovi Hodgsonovi a Lissie Sarah Brown. Narodil se jako druhý ze dvanácti dětí. Tři jeho sourozenci zemřeli ještě v raném věku. Téma těchto smutných zážitků se ztrátou mladých sourozenců později Hodgson využil např. v povídkách The Valley of Lost Children, The Sea-Horses nebo The Seacher of the End House. Již ve čtrnácti letech se stal lodním stewardem. Na palubách mnoha lodí strávil celých osm let, během nichž třikrát obeplul celý svět. I tato zkušenost se mu později hodila pro literární dráhu. Hodgson je jedním ze spisovatelů, kteří inspiraci pro své příběhy čerpali z vlastních životních zkušeností (podobně jako např. současný britský spisovatel Brian Lumley, který ve svých románech a povídkách využívá a zúročuje svou oblibu cestování a zkušenosti nabité v armádě). Na počátku 20. století se Hodgson s mořem rozloučil, nadchl se pro sport a otevřel si kulturistické centrum. Současně začal fotografovat a psát. Zpočátku se věnoval hlavně traktátům o tělesné kultuře, později přešel ke strašidelným a fantaskním příběhům. Po svatbě přesídlil do Francie, kde pokračoval v psaní. Po vypuknutí první světové války narukoval ke Královskému dělostřelectvu, což se mu stalo osudným. Tragicky zahynul v dubnu 1918 v boji na předsunuté dělostřelecké pozorovatelně poblíž nechvalně proslulého (Němci zde poprvé v dějinách lidstva použili chemický bojový plyn) Ypres. Stal se tak jedním z mnoha spisovatelů, o které nás připravily hrůzy války. Jakoby jej dostihly hrůzy a nestvůry, o nichž často sám psal. Podle Howarda Phillipse Lovecrafta, který se jeho dílem nechal ovlivnit, se Hodgsonovo hororově-fantaskní dílo projevovalo sice poněkud nevyrovnanou kvalitou, ale zato občasnou neuvěřitelnou působivostí v popisu světů a bytostí číhajících kdesi za povrchem všedního života. Málokdo jej prý dokázal překonat v evokaci blízkosti bezejmenných sil a monstrózních entit pomocí náhodných náznaků či zdánlivě nepodstatných dětailů nebo ve vyvolání pocitu abnormálna a nadpřirozena ve spojitosti s popisovanými krajinami nebo domy. William Hope Hodgson Asi nejznámějším románem W. H. Hodgsona je poměrně kratičký, ve své době tradiční deníkovou podobou vyprávěný příběh člověka, který nejprve pod svým starým a tajemstvím zahaleným domem narazí na jeskyni vedoucí do tajemného světa, z nějž přicházejí kancům podobná monstra, aby se později dostal do víru jakýchsi kosmických vizí z jiných prostorů a časů, které ho provedou zkázou sluneční soustavy, nazvaný Dům na rozhraní [The House on the Borderland] z roku 1908. Mnohem rozsáhlejší (na 540 stránek) je The Night Land z roku 1912. Vypráví o vzdálené budoucnosti, kdy po zániku slunce zbytky lidstva přežívají v kovové pyramidě. Románu je vytýkána jeho nízká míra čtivosti, příběh se odvíjí dost neobratně formou snů člověka ze sedmnáctého století, jehož mysl se prolíná s myslí jeho budoucího vtělení. Podle H. P. Lovecrafta románu škodí přílišná mnohoslovnost, časté opakování, nucená a nechutně lepkavá sentimentalita a komická a absurdní snaha o archaický jazyk. The House on the Borderland Své námořnické rok zúročil v hrůzostrašných námořních románech, např. The Boats of the Glen Carrig (1908), Ghost Pirates (1909) a nebo povídkové tvorbě, např. v asi nejznámější a v různých antologiích nejčastěji publikované Hlas ve tmě (The Voice in the Night) z roku 1907. V roce 1913 pak vyšla povídková sbírka shrnující původně časopisecky vydané povídky Carnacki, The Ghost Finder, vyprávějící příběhy odvážného vyšetřovatele záhad a paranormálních jevů. Sbírka obsahuje např. i do češtiny přeloženou povídku Hvízdající pokoj (The Whistling Room), původně otištěnou v roce 1910 v časopise The Idler. Opět slovy H. P. Lovecrafta, několik epizod má nepopiratelnou sílu a dávají nahlédnout do zvláštního gánia tohoto autora, který je dnes méně známý, než si zaslouží. Česky vyšel v nakladatelství AF167 roku 1997 román Dům na rozhraní. Povídka Hlas ve tmě se objevila ve výborné antologii Hlas krve (Najáda, 1996) a povídka Hvízdající pokoj pak ve druhé části antologie Alfred Hitchcock uvádí: Strašidla na dobrou noc (ABR, 1995).