Jaroslav Mrnka

Jaroslav Mrnka se narodil 2. srpna 1922 v Růžodole na Litvínovsku. Stejně jako jeho otec Antonín byl anarchista, krátce po válce ho toto přesvědčení dovedlo – jako mnoho dalších levicových intelektuálů – do komunistické strany. Za války studoval Mrnka na lounské obchodní akademii, stal se zakládajícím členem místní surrealistické studentské skupiny. Spolu s malířem Kamilem Linhartem nebo mystikem Františkem Chaunem vytvářeli první „happeningy“, při nichž se recitovaly básně a sestavovaly živé obrazy. Od roku 1953 do roku 1957 pracoval Jaroslav Mrnka jako zpravodaj ČTK v Berlíně. Přátelství s německými spisovateli Günterem Grassem, Heinrichem Böllem a Bertholtem Brechtem mu umožnilo poznat řadu soudobých německých spisovatelů a v Čechách pak pomohl prosadit řadu jejich knih a napsal k nim předmluvy. Z pobytu v Německu vytěžil také svou první cestopisnou knihu Zázrak bez naděje (1959). Z dnešního pohledu výrazně ideologicky ovlivněná kniha se stala jedním ze signálů politického uvolnění a získala výroční cenu nakladatelství Mladá fronta. Krátce poté Mrnka odešel z ČTK a pracoval v časopise Kultura. V tomto období napsal další knihu cestopisných reportáží Italské capriccio (1962) a spolu s fotografem Janem Paříkem a spisovatelem Josefem Bruknerem připravili knihu fotografií a slovních impresí Orbis pictus (1964).

Jaroslav Mrnka zemřel 25. září 1965. Kniha Tunisko/Fatmina ruka tak byla vydána dva roky po jeho smrti, k tisku ji připravila jeho žena Xenia Mrnková. Cestopis z Egypta Modrý chrobák vyšel jen v časopisecké podobě. Rozepsán a nedokončen zůstal velký román o severočeských anarchistických básnících předválečné éry i poslední „cestopis“ s názvem Cesta do Infarktitidy.