Jules Laforgue
16. srpen 1860 – 20. srpen 1887
Jules Laforgue byl francouzský básník, jehož dílo bývá označováno jako symbolistické a impresionistické. Byl jedním z prvních francouzských básníků, kteří psali ve volném verši, silně ovlivněn Waltem Whitmanem. Jeho filozofické smýšlení bylo silně formováno Schopenhauerem a Von Hartmannem. Laforgueova poezie se stala zásadním vlivem pro mladé T. S. Eliota a Ezru Pounda, přičemž jeho styl byl v anglické literatuře považován za novátorský.
Jules Laforgue (16. srpna 1860 Montevideo – 20. srpna 1887 Paříž) byl francouzský spisovatel, známý především pro své básnické dílo navazující na hnutí prokletých básníků.
Narodil se v rodině francouzských přistěhovalců v Uruguayi, kde jeho otec pracoval jako učitel a bankovní úředník. Pocházel z jedenácti dětí. Od šesti let žil ve Francii – zprvu v otcově rodném Tarbes a pak v Paříži, kde studoval na Lycée Condorcet. U bakalářských zkoušek z filosofie pro svoji plachou povahu třikrát propadl. V devatenácti letech publikoval první báseň.
Přispíval do časopisů La Vie moderne a Le Décadent, navštěvoval literární společnost Les Hydropathes. K okruhu Laforguových přátel patřili Paul Bourget, Gustave Kahn, Charles Cros, Théodore de Wyzewa a Eugène Ysaÿe. Mezi jeho učiteli byli Théophile Delcassé a Hippolyte Taine, jeho pohled na svět vycházel z metafyziky a pesimismu Arthura Schopenhauera a Eduarda von Hartmanna. Byl představitelem symbolismu a literárního impresionismu, výrazným rysem jeho textů je melancholie. Laforguovým vrcholným dílem je Napodobení naší Paní Luny, vydal také sbírku ironicky laděných historických próz Legendární morality a divadelní hru Čtverák Pierot. Jeho tvorbu ovlivnil Walt Whitman, jehož dílo překládal do francouzštiny. Patřil k průkopníkům volného verše ve francouzské poezii.
V letech 1881 až 1886 žil v Berlíně, kde ho císařovna Augusta Sasko-Výmarská zaměstnala jako osobního předčítače francouzských knih. V roce 1886 se oženil s anglickou učitelkou Leah Lee (1861–1888). Zemřel ve věku 27 let na tuberkulózu.
Za svůj literární vzor ho označovali Thomas Stearns Eliot a Ezra Pound.
V češtině vyšly výbory z jeho díla Zázrak růží (1934), Sólo Luny (1981) a Kosmické klauniády (1985).