Pavel Viklan

• 17.02.1893 † 09.09.1970. Vlastním jménem Stanislav Jelínek. Ředitel škol na Plzeňsku. Autor několika románů, vesměs historických příběhů pro mládež (Dva světy, 1941; Sametová křídla, 1944; Vězeň na Příběnicích, 1948).

Pocházel z Čkyně nad Boubínem, kde se roku 1893 narodil. Jeho učitel si všiml jeho nadání a doporučil ho na studia do Soběslavi. Tam absolvoval učitelský ústav a maturoval v roce 1912. Poté vyučoval na několika místech: v Tchořovicích u Blatné, Smolivci nad Třemšínem a Potvorově na Kralovicku. Tam vycházel týdeník „Kralovický obzor“ a v nedaleké Plzni časopis „Mladá stráž“. Do obou přispíval články a básničkami, ale pod pseudonymem Pavel Viklan. Jeho učitelskou a literární činnost přerušila první světová válka. Tu prožil na italské frontě. Po roce 1918 působil v Kaznějově, Hluboké a Žihli. V roce 1925 odešel do Dobřan a pak do Sokolova, kde působil až do roku 1936, kdy se stal inspektorem národních škol v Chebu. Během působení na české škole v Sokolově dosáhl toho, že většina české mládeže sokolovského a kraslického okresu ve věku do 18 let byla v rukou českého učitelstva.

Své práci věnoval velkou pozornost a intenzivně se zúčastňoval veřejného života. Během doby působící v Sokolově byl předsedou několika místních menšinových spolků a dbal o to, aby spolky spolupracovaly se školou.
Vedl vydávání časopisu Výspa, jak jsem již zmínila u osoby Františka Věšína. Během let vyšly pod pseudonymem jeho pohádky „Navečer“, autobiografie „Tonda z Pošumaví“, romány „Dva světy“ a „Sametová křídla“, historické povídky „Než přijde císař“, „Vězeň na Přiběnicích“ a kniha pro děti „Vlaštovek Šumšum“. Většinu knížek doprovázel kresbami jeho starší syn, malíř Jiří Jelínek.

V září 1938 po zániku českých menšinových škol odešel do Prahy a pak krátký čas působil jako okresní školní inspektor v Semilech. Později pracoval na zemské školní radě a ministerstvu školství.