Růžena Utěšilová

Narodila se do rodiny úředníka 13. prosince roku 1900 v Horní Cerkvi u Pelhřimova. Vyrůstala společně s dalšími pěti sourozenci. Rodina se přestěhovala do Prahy v roce 1912. Prostředí rodiny, ve které budoucí spisovatelka vyrůstala bylo harmonické a tak i školní výsledky Růženy Neureiterové, jak se jmenovala za svobodna, patřily vždy mezi ty nejlepší. Po měšťanské škole, kterou ukončila v roce 1915, přešla na obchodní školu a odtud v roce 1917 vedla její cesta ke studiu na učitelský ústav. Po skončení studia v roce 1920 se stala úřednicí Okresní záložny na Smíchově.

Od dětství zvídavá, pokračovala v dalším doplňování svých vědomostí tak, že ve svém volnu poslouchala přednášky na filozofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze, především profesorů Jana Máchala a Václava Tilleho. V roce 1921 se vdala a v době po roce 1923 se již plně věnovala literární a dramatické práci. Její příběhy vycházely dílem z jakýchsi představ o jednání a citových problémech dívek, pocházejících obvykle z lepší společnosti, které překonaly těžké zkoušky a dosáhly svého štěstí.

Bez výrazných uměleckých záměrů, dosahovala úspěchů u svých čtenářů, včetně návštěvníků divadelních scén, které nastudovaly její hry. Její žánrová rozmanitost byla velmi pestrá, počínaje románem se sociálním pozadím, detektivní zápletkou, humoristickým i romantickým zabarvením děje. Často využívala situační komiku a v různých podobách obměňovala situace začínající zmatkem, rostoucím nedorozuměním, neustálých nových zvratů až do zdárného vyřešení zápletky.

Románový debut si odbyla románem Jenka /1928/ a ještě téhož roku vydala příznivě přijatou rozsáhlejší prózu Tajemství starých hodin /1928/. V roce 1930 debutovala i jako dramatička inscenací na téma dívčí svět s velmi výmluvným názvem Dívčí vzpoura /1930/. Po sobě jdoucí dramatické tituly měly vzhledem k srozumitelným zápletkám a ve své době i malé přesycenosti dívčími příběhy, velkou obec příznivců, např. : Alenina sázka /1931/; Uličnice /1932, prem. 1929/; Směji muži hřešit? - známou i jako Štika v rybníce /1933, prem. 1932/; Ctnost na horách /1934, přem. 1933/; Úskok /1934/ aj.

Nejznámější prozaickou prací Růženy Utěšilové je ve své době velmi populární román třídílný román Lízin let do nebe /1937/, 1. díl – Obecní Líza, 2. díl – Lízina učitelka, 3. díl – Lízino štěstí. Podle román Lízin let do nebe natočil režisér Václav Wassermann filmy Lízin let do nebe /1937/ a Lízino štěstí /1939/. Stejný režisér podle románu Klekání/1937/ natočil film pod názvem Druhé mládí /1938/. Po osvobození vlasti v roce 1945 se Růžena Utěšilová představila pouze romány Zuzanina dcera /1946/ a Odejděte ženy! /1947/.

Růžena Utěšilová zemřela v Praze 27. ledna roku 1976 ve věku nedožitých 76 let.