François Villon Knihy

Bohém, básník a bouřlivák François Villon se ve svých básních vypořádává se životem, ukazuje marnost všeho – lásky, umění a zejména majetku. V obrazech věcí, které jsou člověku blízké, otevírá pronikavý pohled do propasti lidské duše, jejích rozporů a bolestí. Obsahem knížky je tzv. Malý testament a sedm nezařazených básní, které ze starofrancouzských originálů přeložil Otokar Fischer. Edice: Mocca Ilustrace: Pavel Růt

Výbor z díla francouzského básníka poloviny 15. století, známého svým nespoutaným a nekonvenčním životem. Jeho verše jsou soustředěny do několika tematických okruhů - píše šprýmové odkazy, úvahy o umírání, básně proti pomlouvačům, jindy zase líčí pomíjivost lásky, krásy a slávy. Často ve svých verších dává honosivě naodiv svou tělesnou i duševní bídu. Uspořádání tohoto výboru se snaží alespoň o přibližnou chronologii podle dostupných faktů z básníkova života.

François Villon, bouřlivák a vagabund s univerzitním vzděláním, pohybující se často v kriminálním podsvětí je básníkem, jehož verše i přes pět století stále oslovují čtenáře a to nejen v rodné Francii, ale i u nás, kde byl překládán celou plejádou našich předních básníků. Jehobohatý, často ale břitký až jedovatý jazyk osciluje od dvorské poezie až po básně v žargonu podsvětí. Setkáme se zde ale nejen s jeho verši, přebásněnými Otokarem Fischerem ze starofrancouzštiny. Zasvěcený pohled na jeho dílo i život přináší i úvodní studie z pera Jozefa Felixe a knihu vhodně doplňuje řada dobových dokumentů přeložených Jitkou Křesálkovou. Kniha výborně udělaná – jako ostatně i řada dalších knih z Klubu přátel poezie – o jejíž kvalitě dost napovídá i skutečnost, že byla v prakticky nezměněné podobě vydána i o řadu let později. 1. vydání

Svazek obsahuje téměř kompletní dílo významného francouzského středověkého básníka. Villonova poezie odráží nejen protiklady své doby, v níž končila stoletá válka, ale především rozporuplnost jeho osobnosti. Autor dokázal znamenitě zachytit rozpustilost žáka i bohéma, období, kdy miloval život s nefalšovanou veselostí a všemi smysly. Na druhé straně se však i on sám v některých básních obával příchodu smrti, litoval promarněné mládí a uvědomoval si své vlastní prohřešky, kterých nebylo málo. Villon rovněž uměl realisticky zachytit podobu tehdejšího světa: všímal si společnosti, plné sociálních kontrastů, v nichž spatřoval až bolestnou nespravedlnost. Především ale Francois Villon promítl do své poezie svůj skutečný život se všemi zkušenostmi a plastickým způsobem tak podal zprávu o stavu své duše i těla. I z tohoto důvodu (a samozřejmě také pro virtuózní mistrovský verš) je tento básník dodnes čten i vydáván.

Nejslavnějšího básníka středověku, ironika, rouháče a bouřliváka F. Villona představuje první kompletní soubor jeho básní, které ze starofransouzského originálu přebásnila Jarmila Loukotková. Soubor uspořádal A.Pohorský, který také napsal doslov a životopisné pásmo.u ilustrovala L. Jiřincová. (databazeknih.cz)

První a jeden z nejlepších výběrů Villonova básnického díla. Kromě vydání na papíře Antik vyšlo 50 číslovaných výtisků na holandském papíře Van Gelder a 200 číslovaných výtisků na papíře Japan Banzay. Obálka reprodukována je podle titulního listu prvního vydání Villonovy poesie z r. 1489 s vypuštěním iniciál nakladatele P. Leveta. Na str. 6 reprodukován je původní dřevoryt z téhož vydání.

Publikace obsahuje baladické verše klasika francouzské středověké literatury. Základem této edice je Villonova nejvýznamnější sbírka "Závěť", která je zde publikována prakticky v úplném znění. Právě v ní se totiž definitivně potvrdil dnes již klasický literární termín "villonovská balada", dodnes udivující precizně zvládnutou formou a tvarem. Tento útvar je složen ze čtyř slok, z nichž první tři obsahují 7-12 veršů, zatímco závěrečná čtvrtá sloka v sobě skrývá už jen polovinu veršů ze slok předcházejících. Ve Villonových baladách ožívá na jedné straně prostředí krčem a bordelů, v nichž se básník velice často pohyboval. Na druhé straně z nich však můžeme poznat, a to zvláště v precizně zvládnutých lyrických reflexích, pocity ztroskotance a v pravém slova smyslu deklasovaného jedince, jenž od zuřivosti a cynismu zvolna přechází k melancholickým "výlevům", někdy ústícím až do kajícného doznání. Villon v sobě prostě nosil mimořádný dar pozorovat, sebezpytovat a v neposlední řadě i zachytit vlastní duševní stavy: je nepochybné, že právě tímto "autobiografickým" pojetím přispěl k tomu, aby jak jeho osobnost, tak i dílo překročily rámec své doby.

Výbor v přebásnění (ze starofrancouzského originálu) Jarmily Loukotkové.

Sborník nejznámějších Villonových básní v překladu od Otokara Fischera.

Kniha obsahuje historicky první úplný překlad Villonova Malého i Velkého testamentu včetně balad, písní, rondeaux a epitafů. Villonův život si čtenář musí složit z hrstky útržkovitých, ale mimořádně výmluvných faktů. Narodil se v roce 1431 nebo1432 a vystudoval fakultu svobodných umění pařížské univerzity. Nebyl asi tak úplně špatný student:dotáhl to až na mistra (1452) a jeho veršesvědčí o sice nijak mimořádné, ale dosti širokévzdělanecké kultuře. V roce 1455 zabil v hádcekněze Philippa de Chermoye a od té chvíle nabraljeho život nový směr. Rok nato byl sice omilostněna mohl se vrátit do Paříže, ale ještě téhož roku sepodílel na krádeži 500 zlatých pistolí v Navarrskékoleji a musel znovu uprchnout. Léto 1461 strávilve vězení v Meungu z příkazu orleánského biskupa;byl propuštěn, když městem projížděl novýkrál Ludvík XI. Po návratu do Paříže se znovu zapletldo rvaček a krádeží a v roce 1462 byl zatčena odsouzen k oběšení. Poté co byl rozsudek změněnna desetileté vyhnanství, opustil Villon Paříža jeho stopa se definitivně ztrácí.

Celokožená vazba, tzv. kolibřík, přebásnila Jarmila Loukotková, ilustroval Zdeněk Mézl.

Dvě Villonova baladická díla s osmi dřevoryty Zdeňka Mézla.

První a jeden z nejlepších výběrů Villonova básnického díla. Kromě vydání na papíře Antik vyšlo 50 číslovaných výtisků na holandském papíře Van Gelder a 200 číslovaných výtisků na papíře Japan Banzay. Obálka reprodukována je podle titulního listu prvního vydání Villonovy poesie z r. 1489 s vypuštěním iniciál nakladatele P. Leveta. Na str. 6 reprodukován je původní dřevoryt z téhož vydání.

Básnická skladba nejvýznamnějšího francouzského lyrika středověku vznikla na sklonku r. 1456, na rozloučenou s Paříží před Villonovým prvním dobrovolným vyhnanstvím. Básník se vypořádává se svými protivníky, se sebou samým, útočí proti mnišským řádům a vzpomíná na univerzitníléta. S doslovem J. Loukotkové.

Když jsme se už v letech okupace rozhodovali pro vydání Malé závěti středověkého francouzského básníka Villona, prvního z těch, kterým říkáme prokletí básníci, nebylo to ze záliby v minulosti. Naopak, protože Villon je nám hlasatelem budoucnosti. - Správně bylo o něm řečeno, že je zázrakem básnické intuice, která první se dovedla vzepřít společenské nespravedlnosti a nevidět resignovaně v bídě úděl ubohých, jimž je čekati, až smrt je spasí.

Malý testament, Veľký testament, Kondicil. Úvodnú esej, štúdiu o Malom testamente, štúdiu Villon - poeta humanus, štúdiu Villonov takzvaný Kondicil, komentár k Malému a Veľkému testamentu, glosy ku Kondicilu a štúdie Villon úsmevný bez úsmevu a Život F. Villona napísal Jozef Felix.

Die lasterhaften Balladen und Lieder des Francois Villon - bk799; dtv Verlag; Paul Zech; pocket_book; 1982

A Villon-balladák átköltése Faludy György legelső, és mindmáig legkedveltebb verseskötete. Noha sokan kígyót-békát kiáltottak rá, ez mit sem vont le a népszerűségéből, sőt a kötet betiltása, a cenzúra, a kiátkozott emigráns költő legendája még növelte is azt. A kis kötet persze nem szabályos műfordítás, hanem valóban szabados átdolgozás. Ám épp ettől izgalmas olvasmány. Faludy pompás alakmást talált magának Villonban. A középkori vágáns költő és a 20. századi világcsavargó meglelte egymást, mint zsák a foltját.

Сборник балади и стихове на Франсоа Вийон, с Живот в дати.

Básnické dielo Francoisa Villona je trojdielne - ako starý gotický triptych: jeho stredným dielom je Veľký testament, ľavé krídlo tvorí Malý testament a pravé krídlo tzv. Kodicil (v moderných edíciách premenovaný na Rozličné básne). Na okraji tohto diela stojí jedenásť balád napísaných vžargóne, ktoré dosiaľ ešte nevydali celé svoje temné tajomstvo.

Od Villonovej smrti ubehlo vyše pätsto rokov. Dokonale preverilo práve pri Veľkom testamente výrok Paula Eduarda, že básník je ten, ktorý inšpiruje, a nie ten, ktorý je inštirovaný. Ak niečím Villon dosiaľ naozaj ,,inšpiruje" moderného čitateľa, tak iste predovšetkým tým, že je v jehopoézii prítomný celý človek.

Mit viel Spottlust und Galgenhumor hat François Villon vor über fünfhundert Jahren Verse gedichtet: über seine Liebe zu den Frauen, seinen Hass auf die Obrigkeit und sein so wildes und gefährliches Leben. Es sind kühne Gesten voller Sprachkraft.