François Villon Knihy

Bohém, básník a bouřlivák François Villon se ve svých básních vypořádává se životem, ukazuje marnost všeho – lásky, umění a zejména majetku. V obrazech věcí, které jsou člověku blízké, otevírá pronikavý pohled do propasti lidské duše, jejích rozporů a bolestí. Obsahem knížky je tzv. Malý testament a sedm nezařazených básní, které ze starofrancouzských originálů přeložil Otokar Fischer. Edice: Mocca Ilustrace: Pavel Růt

Francois Villon je legendou. Jako řada jiných básníků vedl nadmíru bouřlivý život, který mu vynesl až odsouzení k smrti oběšením za vraždu. Rozsudek jej podnítil k sepsání Závěti, ale později byl zmírněn na desetileté vyhnanství z hlavního města. Villon opouští Paříž na počátku ledna 1463 ve svých jednatřiceti letech a poté o něm historie ztrácí veškeré stopy. Kde strávil druhou polovinu svého života? Jak vysokého věku se dožil? A přestal se snad poté věnovat poezii? Kdoví. Faktem zůstává, že roku 14889 kdy by mu bylo 59 let vyšlo jeho dílo knižně a okamžitě se setkalo s obrovským úspěchem, do roku 1533 se dočkalo dvou desítek různých vydání. Po autorovi se ale (metaforicky určitě a doslova možná) slehla zem. Francois Villon značí určitý zlom ve francouzské literatuře a mnohem více než ke středověkým básníkům je řazen po bok autorů moderních koneckonců je nazýván prvním z tzv. prokletých básníků. Na české čtenáře dýchne živým jazykem v kongeniálním překladu Otokara Fishera.

François Villon, bouřlivák a vagabund s univerzitním vzděláním, pohybující se často v kriminálním podsvětí je básníkem, jehož verše i přes pět století stále oslovují čtenáře a to nejen v rodné Francii, ale i u nás, kde byl překládán celou plejádou našich předních básníků. Jehobohatý, často ale břitký až jedovatý jazyk osciluje od dvorské poezie až po básně v žargonu podsvětí. Setkáme se zde ale nejen s jeho verši, přebásněnými Otokarem Fischerem ze starofrancouzštiny. Zasvěcený pohled na jeho dílo i život přináší i úvodní studie z pera Jozefa Felixe a knihu vhodně doplňuje řada dobových dokumentů přeložených Jitkou Křesálkovou. Kniha výborně udělaná – jako ostatně i řada dalších knih z Klubu přátel poezie – o jejíž kvalitě dost napovídá i skutečnost, že byla v prakticky nezměněné podobě vydána i o řadu let později.

Svazek obsahuje téměř kompletní dílo významného francouzského středověkého básníka. Villonova poezie odráží nejen protiklady své doby, v níž končila stoletá válka, ale především rozporuplnost jeho osobnosti. Autor dokázal znamenitě zachytit rozpustilost žáka i bohéma, období, kdy miloval život s nefalšovanou veselostí a všemi smysly. Na druhé straně se však i on sám v některých básních obával příchodu smrti, litoval promarněné mládí a uvědomoval si své vlastní prohřešky, kterých nebylo málo. Villon rovněž uměl realisticky zachytit podobu tehdejšího světa: všímal si společnosti, plné sociálních kontrastů, v nichž spatřoval až bolestnou nespravedlnost. Především ale Francois Villon promítl do své poezie svůj skutečný život se všemi zkušenostmi a plastickým způsobem tak podal zprávu o stavu své duše i těla. I z tohoto důvodu (a samozřejmě také pro virtuózní mistrovský verš) je tento básník dodnes čten i vydáván.

Nejslavnějšího básníka středověku, ironika, rouháče a bouřliváka F. Villona představuje první kompletní soubor jeho básní, které ze starofransouzského originálu přebásnila Jarmila Loukotková. Soubor uspořádal A.Pohorský, který také napsal doslov a životopisné pásmo.u ilustrovala L. Jiřincová. (databazeknih.cz)

Nové vydání Fischerova básnického překladu, který vyšel po prvé r. 1927 a přinesl z celk. počtu asi 3.000 veršů originálu téměř plnou polovinu, a to ještě tu daleko významnější. Villon, stojící na poč. nové franc. literatury, svýmstudiem mistr paříž. fakulty, životem bohém, přítel chudáků, několikrát ve vězení a málem skončivší na šibenici - jako básník je předchůdcem jak Musseta a Verlaina, tak i Heineho. Jeho dílo je jednak osobní, jednak dobře vyjadřujenáladu a protest chudáků proti pánům a vědomí rovnosti všech před smrtí. V., vycházeje ze scholastiky, jíž se učil na školách, tvoří přechod k novému typu člověka renaisančního, aktivního a přitakávajícího životu.

Publikace obsahuje baladické verše klasika francouzské středověké literatury. Základem této edice je Villonova nejvýznamnější sbírka "Závěť", která je zde publikována prakticky v úplném znění. Právě v ní se totiž definitivně potvrdil dnes již klasický literární termín "villonovská balada", dodnes udivující precizně zvládnutou formou a tvarem. Tento útvar je složen ze čtyř slok, z nichž první tři obsahují 7-12 veršů, zatímco závěrečná čtvrtá sloka v sobě skrývá už jen polovinu veršů ze slok předcházejících. Ve Villonových baladách ožívá na jedné straně prostředí krčem a bordelů, v nichž se básník velice často pohyboval. Na druhé straně z nich však můžeme poznat, a to zvláště v precizně zvládnutých lyrických reflexích, pocity ztroskotance a v pravém slova smyslu deklasovaného jedince, jenž od zuřivosti a cynismu zvolna přechází k melancholickým "výlevům", někdy ústícím až do kajícného doznání. Villon v sobě prostě nosil mimořádný dar pozorovat, sebezpytovat a v neposlední řadě i zachytit vlastní duševní stavy: je nepochybné, že právě tímto "autobiografickým" pojetím přispěl k tomu, aby jak jeho osobnost, tak i dílo překročily rámec své doby.

Výbor v přebásnění (ze starofrancouzského originálu) Jarmily Loukotkové.

Výbor z díla francouzského básníka-dobrodruha obsahuje básně, v nichž se obrážejí některé z událostí jeho na dobrodružství a přímo románové zvraty bohatého života a vystupují hlavní rysy jeho tvůrčího projevu a myšlenkové nevšednosti, podnes mocně působící na básníky i čtenáře všech národů.

Básnická sbírka, jedno z nejpozoruhodnějších děl pozdní středověké lyriky. Dílo obsahuje 2023 verše, sestává z 185 osmislabičných oktávů skloubených bohatými rýmy. Sjednocujícím prvkem díla je parodické smíšení vysokých a nízkých poloh, tradičně ostře oddělených. Jde o soubor topograficky vázaný na Paříž hospod a paláců, balady jsou často pojaty jako věcné odkazy jednotlivým osobám, obsahují všechny běžné tematické i stylové rejstříky poezie pozdního středověku od dvorské, náboženské až k „bláznivé“ písni. -- 1. vydání. --