Tento rakouský autor je známý především pro své dobrodružné a cestopisné spisy. Jeho díla často zkoumají setkání s cizími kulturami a náročné přírodní prostředí. Své čtenáře vtahuje do svých příběhů díky detailním popisům a hlubokému vhledu do lidské psychiky tváří v tvář neznámému. Jeho psaní je ceněno pro svou autentičnost a schopnost přenést čtenáře na odlehlá místa světa.
Příběh o výstupu na nejvyšší horu ostrova Nová Guinea Puncak Jaya v roce 1962. Den za dnem zapisoval autor knihy své dojmy, příhody a poznatky z dobrodružné a nebezpečné výpravy, kterou podnikl s cílem dosáhnout některých vrcholů v oblasti centrálního pásma Nové Guineje. Za velmi nepříznivých podmínek se probíjel se svými společníky a domorodými nosiči nepřístupnou džunglí, zdolával nebezpečné horské masívy a dravé proudy řek a prošel neznámým, dosud nezmapovaným územím. Měl příležitost poznat život primitivních horských kmenů, žijících způsobem lidí z doby kamenné, a stát se i svědkem jejich tajuplných obřadů a slavností.
Kniha je bezprostředním svědectví Heinricha Harrera (narozen roku 1912) o letech strávených v Tibetu. V roce 1939 byl členem horolezecké expedice na Nangá Parbat a krátce po vypuknutí druhé světové války byl internován v britském zajateckém táboře poblíž Karáčí, z něhož se mu podařilo uprchnout. Dlouhé měsíce putoval o hladu ledovými pustinami, až po mnoha dobrodružstvích dorazil do Lhasy. Tím se mu splnil celoživotní sen, ocitl se v Tibetu, tajemném horském státu v klínu Himaláje. Postupně se dokázal naučit žít v zemi ovládané zvláštní symbiózou církevní a světské moci a proniknout do složitého filosoficko-teologického systému, v němž si kláštery, hlavní centra moci, uchovávaly vliv na soukromý i veřejný život. Jeho působení ve Lhase bylo pro samotnou zemi velkým přínosem: zvelebil a rozšířil potálské zahrady, zavedl ve Lhase elektřinu, postavil přehradu a hlavně seznamoval mladého dalajlamu, jehož přítelem a rádcem se stal, se západním světem. V roce 1983 se do Lhasy znovu navrátil.
Od autora bestseleru Sedm let v Tibetu.
Eiger. Jméno této hory vyvolává u zasvěcených představu zrádných ledových polí, heroických lidských výkonů i tragédií. Ze všech evropských vrcholů je to ten nejobávanější a zdolání Eigerwandu, jeho severní stěny, patří mezi nejobdivovanější horolezecké výkony!
Autor vyzbrojený důvěrnou znalostí Eigeru, jakou může horolezec získat jen vlastní, nezprostředkovanou zkušeností, vypráví strhujícím způsobem o fyzické smělosti a psychické odolnosti člověka. Jeho slova jsou citlivou a dojemnou sondou do mysli horolezce i do duše hory. Líčení nejotřesnějších zážitků se tu prolíná s životadárným optimismem vyznavačů extrémního dobrodružství.
Nové vydání klasického díla z úsvitu horolezectví vypráví nejenom o historickém výstupu Harrerova týmu severní stěnou Eigeru, ale rovněž o těch, kteří se jeho ohromující úspěch pokusili zopakovat...
Rakušan H. Harrer, sportovec a cestovatel, se spolu s horolezcem Aufschnaiterem dostal do Tibetu za neobvyklých okolností – cestou z expedice na Nangá Parbat je v Indii zastihla druhá světová válka a oba byli internováni v britském táboře, odkud po dramatickém útěku došli zpola legálně, zpola nazapřenou až do Lhasy. Ani po nedobrovolném odchodu z Tibetu, r. 1951, se Harrer nepřestal o tuto zemi zajímat. Z původního obdivovatele se stal skutečný znalec tibetské problematiky z období posledního, čtrnáctého dalajlamy. V knize Návrat do Tibetu srovnává autor Tibet z prvního pobytu v letech 1944–51 s Tibetem současným, kam se vrátil v osmdesátých letech. Setkává se zde z mnoha starými přáteli, navštěvuje staré kulturní památky, ale nedává se oklamat líbivým turistickým nánosem některých z nich, protože si uvědomuje ztráty tradičního kulturního významu. Sleduje celou linii změn v této oblasti bohužel vesměs v neprospěch země. Přirozená autorita dalajlamy například je nenahraditelná, protože dalajlamové již od 15. stol. představovali v Tibetu vládce země místo dřívějších králů a nynější instituce pančhenlamů je spíše církevní záležitost. Nynější dalajlama emigroval v roce 1959 do Indie. Pančhenlama dosazený na jeho místo nikdy nezískal patřičnou autoritu. Ačkoli H. Harrer není přílišným optimistou stran politické budoucnosti Tibetu, pevně věří na přetrvání tibetské kultury.
Describes how Tibet has changed under Chinese rule, looks at the life of the exiled Dalai Lama, and discusses ways to preserve Tibet's cultural heritage
Heinrich Harrer - Sieben Jahre in Tibet - großartige Fotos einer alten Kultur. Das alte Lhasa ist nicht mehr. Der Einmarsch der Chinesen markierte das Ende einer Kultur, um die sich Legenden ranken. Kein Europäer war so mit ihr vertraut wie Heinrich Harrer, der für diesen Band noch einmal sein einzigartiges Fotoarchiv geöffnet hatte. Mythen, Familiensitten, Marktgeschehen, Alltag in Tibet - hier wird eine dem Untergang geweihte Zivilisation, wie sie wirklich war, liebevoll und fröhlich gezeigt.
„Vierzig Jahre nach seiner Flucht vor den chinesischen Invasoren entschied sich Harrer, dieses einzigartige Bildmaterial zu veröffentlichen. Seine Fotos zeigen das Leben der Menschen auf dem “„Dach der Welt“„, ihre Sitten und Vergnügungen und geben einen tiefen Einblick in eine dem Untergang geweihte Kultur.“
