Wasserman Václav

Během první světové války pracoval u pražské firmy Švestka. V té době se seznámil s E. A. Longenem a stal se členem Rokoka i jiných kabaretních scén. Do styku s filmem přišel poprvé v roce 1919. Nejprve se podílel na překladech titulků zahraničních filmů a později se stal střihačem. Díky Karlu Lamačovi se stal scenáristou a spolupracovníkem slavné trojice Lamač - Ondráková - Heller, se kterou tvořil i za hranicemi Československa. Kromě Lamače spolupracoval často také s Josefem Rovenským. Přestože Wassermanovou specialitou byly filmové komedie, napsal i několik scénářů k adaptacím české klasické literatury (Pohorská vesnice Boženy Němcové, Mrštíkova Pohádka máje, Herrmannův román U snědeného krámu, Jiráskova Lucerna).

Jako samostatný režisér debutoval v roce 1922 adaptací Nerudova fejetonu Kam s ním? Po úspěšném režijním debutu přišel až v roce 1936 druhý snímek Trhani, opět podle Nerudovy předlohy. Podle původního filmového námětu spisovatele Josefa Tomana natočil baladu z vesnického prostředí Lidé pod horami a na venkově se odehrává i drama Boží mlýny, natočené podle stejnojmenného románu Jana Vrby. Na sklonku protektorátu stihl natočit ještě společenskou komedii Sobota.

Po osvobození republiky natočil okupační drama Nadlidé o statečném boji obyvatel malého městečka proti nacistům. Následovalo několik veseloher (Tři kamarádi, Karhanova parta, Plavecký mariáš) a svůj poslední film Nejlepší člověk režíroval v roce 1954 společně s Ivo Novákem.

V druhé polovině padesátých let se věnoval publicistické a pedagogické činnosti, stal se jedním z předních vyučujících na pražské FAMU. Kromě toho vytvořil řadu epizodních rolí a roliček, především ve filmech svých žáků.