Práce v Knihobotu očima brigádnice

Psala se polovina července roku 2020, kdy jsem pátrala po nějaké studentské brigádě. Věděla jsem, že chci pracovat s knížkami nebo cizími jazyky. Zkušeností jsem moc neměla, předchozí brigády byly úplně mimo obor. V případě Knihobotu to ale vůbec nevadilo.Zabrousila jsem na stránky, vyplnila dotazník a čekala.

Bohužel jsem se nedostala. Měsíc jsem se poohlížela jinde, ale Knihobot mě lákal pořád. Na začátku září jsem to zkusila znovu – vyšlo to! O pár dnů později jsem se dostavila na pohovor, kde na mě provozní Erika hned vybalila tykání. Díky tomu ze mě dost nervozity opadlo. O to víc, když mi začal tykat i Dominik, jeden z knihobotích hlavasů. 

Nejdřív jsme se s Erikou pobavily o tom, co studuji, jaký mám vztah ke knížkám a jak si práci u nich představuji. Potom jsme přešly k testu, který má prověřit rychlost, pohotovost, bystrost a všeobecné znalosti zájemce. Test byl dost specifický a připravit se na něj opravdu nedá. Bohatě si ale vystačíte se selským rozumem a předloženými instrukcemi.

Začátky moc lehké nebyly, ale to je dost individuální. Když si něčím nejsem jistá, jsem trochu plašan a hodně se ptám. Otázky v Knihobotu ale vůbec nezavrhují. Naopak, každý je ochotný veškeré dotazy zodpovědět, klidně i několikrát. V knihobotích očích je totiž lepší se zeptat než něco pokazit. A i když se něco pokazí, nikdo nikomu hlavu netrhá. Každá chybka totiž znamená prostor pro vylepšení.

Na nahrávání jsem byla dlouhou dobu pomalá a s expedicí trochu zápasím dodnes (obzvlášť s rozvržením času). Pro takové chvíle tu je ale skvělý tým ochotných kolegů, který vždy přispěchá na pomoc. A je jedno, jestli to je brigádník, provozní nebo majitel. V Knihobotu jsme všichni na jedné lodi.

Workshopy

Pro nováčky se také dělají workshopy. Ty probíhají v rodinném kroužku a s občerstvením. Probírá se vše možné, kromě běžných záležitostí (např. jak poznat plíseň na knihách, které knížky nebrat apod.) je i prostor pro nápady a postřehy brigádníků.  U Knihobotu není vůbec potřeba mít nějaké předchozí zkušenosti. Stačí láska ke knihám, zápal, a chuť učit se novým věcem. Jelikož je celý systém „ušitý na míru“, vlastně by ani nikdo takové zkušenosti mít nemusel. Ve všem si vás zaučí až na místě.

Na place nás je hodně a začíná být dost obtížné zapamatovat si jména všech, obzvlášť když chodíme v rouškách.

Proto se vymyslely jmenovky. Jména se ale často opakují a Kačka není nijak neobvyklá. Spojila jsem část svého příjmení se jménem a vytvořila přezdívku, kterou jsem si dala na jmenovku. S tou mě najdete všude. Ve skladu, u nevolníka, na kase, možná i v metru, když se stane obětí mého (nechtěného) únosu.

Kvůli takovým případům bylo potřeba zavést jistá opatření. Ta víceméně fungují. Jen by to chtělo další zapomnětlivce do našich řad. Volných jmenovek k únosům je totiž pořád dost.

Jakožto pro studenta je pro mě brigáda u Knihobotu naprosto ideální. I když majitelé a provozní tvrdí opak, práce je poměrně rozmanitá a brigádník si projde vším – katalogizací, expedicí, případně i ceněním a ostatními „vyššími levely“.

Směny si plánuji podle potřeby týden dopředu, což je pohodlné obzvlášť během zkouškového, kdy se věci mění ze dne na den.

Problém ovšem nastává v mé peněžence. Člověk se při práci setkává s tolika knížkami, že někdy prostě podlehne a koupí si jednu. Dvě. Deset. Takhle jsem v práci nechala dobrou polovinu své první výplaty. 

Na práci v Knihobotu je ale nejlepší parta. Platí skautská pravidla, mušketýrský kodex „jeden za všechny, všichni za jednoho“ a na směnách panuje všeobecná pohoda. Aspoň do příjezdu kurýra. Možná spíš až po jeho odjezdu, do té doby máme na expedici šrumec s přípravou zásilek. Úhel pohledu.

A zkušenosti, které v práci u Knihobotu každý den získávám? K nezaplacení!